Typltův dlouholetý zájem o figuru a lidskou hlavu vyplývá už z jeho počátečních autoportrétů. V hlavním obraze výstavy, který nese stejnojmenný název, se ve dvanácti členném celku ukazuje typologický řada začínajících vědců, jak je pojmenoval kurátor Karel Srp: „Obraz se nečekaně propojil s některými staršími, rozsáhlejšími soubory, jako byl Křik (2012) s prvými okamžiky nemluvněte, setkávajícího se prvotně se světem, nabývajícího postupně úzkostný výraz někoho, kdo zde nechce být, a skupinou technicistních předmětných obrazů šesti na sebe naskládaných stolů Bílé stoly a Černé stoly (oba z roku 2002).“ Ovšem rok 2020 přinesl do malby Typlta vypjatější pojetí. Po půlení a čtvrcení, které je dotaženo „modrým křížem“ ve tváři, přechází do celého těla: „Portréty chlapců kreslím z hlavy. Důležitá je přesná a precizní kresba. Navazuji na svoji znalost perokresby, kde se pracuje s lineární redukcí tak, že každý, kdo ovládá perokresbu, se naučí kreslit na první tah.“
Vedle chlapců se Lubomír Typlt také zabývá obrazy, na kterých se vyskytují pouze dívky. Nově se nad nimi klene postava symbolizující Velkou matku, která je ochraňuje. Ovšem může je také děsit. Dívkám vlají vlasy ve větru a stěží se drží na nohou. Jak přibližuje kurátor Karel Srp: „Dění na pozadí prázdné krajiny předznamenalo nadcházející zkázu a pohromu, před níž se nelze skrýt.“ Atmosféra obrazů je provázena neznámým a tajemným motivem. O to víc ji umocňuje zdůraznění monumentalizovaných očních bulv, které jsou vkládány do rukou dospívajících dívek nebo se objevují v ústech chlapců.
Tíživá atmosféra se také line z obrazů německé malířky Simone Haack, kterou na výstavu pozval jako hostující umělkyni Lubomír Typlt. Jelikož se oba znají z prostředí Berlína, v němž Simone žije a Lubomír často působí ve výstavních projektech, naskytla se příležitost poprvé vystavit oba autory společně v Praze.
Nezávislý kurátor Petr Vaňous popisuje obrazy Simone Haack s velkou dávkou vnímavosti a uvozuje je do podobné nalády: „Malířské dílo německé autorky Simone Haack (* 1978) je založeno na strategii podprahových sdělení, podobně jako je tomu ve světě digitálních médií, ovšem s tím rozdílem, že zatímco ambicí těchto médií je svět z nějakého důvodu uměle „retušovat“ a „zdokonalovat“, Haack ho skrze obraz činí úzkostnějším, neproniknutelnějším a v důsledku tajemnějším.“
Lubomír Typlt (* 1975)
Malíř, zabývající se psychologií postav, které často zobrazuje při záhadných činnostech, se v DSC Gallery objevuje po 4 letech od jeho samostatné výstavy 370° kruhu. Autor používá velmi expresivní škálu základních barev, které na kontrastu simultánních barev útočí na zrak diváka. Kromě studia malby na pražské Umprum a na brněnské FaVU absolvoval Kunstakademii Düsseldorf v Německu v ateliéru Markuse Lüpertze a A. R. Pencka. Od roku 2011 maluje se svém ateliéru v Pičíně za Prahou. V letošním roce připravuje velkou výstavu Tančící pentagon v Alšově jihočeské galerii v Hluboké.
Simone Haack (* 1978)
Německá malířka Simone Haack žije a působí v Berlíně. Jako figuralistka se řadí mezi výrazné autory současnosti. Mimo studia malby na Novém Zélandu a v Paříži si prošla německou Univerzitou umění v Bremách (1997 – 2003), v době hostujících profesorek Karin Kneffel a Kathariny Grosse. Mezi její zástupné galerie patří berlínská Selected-Artist a Villa-Koeppe. Mimo to se nachází také v portfoliu dánské galerie Moderne Silkeborg. Její díla se nacházejí v mnoha soukromých sbírkách v Německu. Jako hostující autorka na výstavě Lubomíra Typlta se objevuje v Čechách poprvé.
Host: Simone Haack (Německo)
Livestream – zahájení výstavy: 9. 3. v 18:00 hodin
Livestream – představení Simone Haack: 10. 3. v 18:00 hodin
Trvání výstavy: 9. 3. –10. 4. 2021
Kurátor výstavy: Karel Srp
