Od roku 1635 je Lužice součástí Saské země, rozkládající se podél řek Sprévy a Lužické Nisy. Její obyvatelé byli původně Lužičtí Srbové, dnes i malá část této národnostní menšiny udržuje dávné i v průběhu staletí nově vzniklé zvyky. Tradiční vánoční tabule není bohatá, má však i své speciality.
Adventní období v celém Německu voní svařeným vínem a vánoční štólou. Atmosféru dokreslují sakrální koncerty a gurmánské speciality. Němečtí producenti neznají žádné hranice, jejich rozsah pochoutek sahá z historie až k neobvyklým exotickým kombinacím. Tradičním vánočním jídlem Lužických Srbů je však obyčejná bramborová kaše. Vánoční tabule v Horní Lužici je prostá a nevyznačuje se zvláštním bohatstvím dobrot. Christbrot – Kristův chléb je typické německé pečivo. V minulosti se připravovaly plince, druh omelet a tykance – velké koláče s nejrůznějšími přísadami. Dostávali je čeledíni a služky jako výslužku.
Lužická kuchyně nemá výraznější speciality, křenová omáčka je běžná v Čechách i na Moravském Slovácku k uzenému masu, huse nebo kuřeti. Typickým jídlem je mauke – bramborová kaše se zelím a maštěná lněným olejem, maso spíše uzené nebo klobása.
Dnes je německá „štrýcl“ – štóla rozšířená i po celé Lužici. Její původní podoba však byla jiná. Podávala se jako vánoční pečivo v roce 1329, kdy byla věnována Jindřichu I., biskupu v Naumburgu nad Sálou, jako vánoční dárek. V Drážďanech se objevuje v roce 1474, kdy byla uvedena v křesťanské nemocnici sv. Bartoloměje jako tzv. „Christbrot“. Štóla se dlouhou dobu pekla jen jako postní jídlo.
Ke slovanským pokrmům lze počítat perníky. V současnosti je každoročně pořádána soutěž o nejlepší perník v průběhu listopadu. Výrobci předvádějí své výrobky a vítěz má právo prodávat je na drážďanském vánočním trhu.
Specialitou kuchyně v Lužici je hořčice. Je známá z Asie, ale její obliba z ní udělala specialitu Budyšína. V Německu se začala vyrábět v roce 1726, později byla výrazně rozšířena v Lužici. V Budyšínském muzeu je hořčice vyhledávaným turistickým artiklem. Ochutnat ji lze v hořčicovém muzeu u radnice. Na jídelníčku najdete i švestkové knedlíky z bramborového těsta polévané teplým sósem vanilko-hořčicovým, posypané skořicovým cukrem.
V nabídce restaurací jsou hořčicové sýry, hořčicové okurky, různé druhy klobás a párků s hořčicí, obložené chlebíčky s hořčicovými pomazánkami, pikantní zeleninové saláty nebo hořčicová polévka a hořčicové koktejly.
Lužický spisovatel Hans Kleckner německou a lužickou kuchyni o Vánocích nerozlišuje. Bramborová kaše o Štědrém dnu s klobásou a s omáčkou ze sušených švestek nebo s houbami. Jako příloha je podáváno dušené zelí se lněným olejem.
Na Žitavsku se jedly knedlíky s mákem. O vánočním svátku bývá husa nebo kachna. Na konci roku nemají v Lužici žádnou zvláštní specialitu. Objevuje se také kapr na modro. K obědu může být uzené s kaší a salát ze zelí a hrášku.
Čeští turisté na vánočním trhu ochutnají různé druhy teplých alkoholických nápojů, hořčici a nakoupí něco na památku. Zážitkem je také návštěva obchodního domu i trpasličí dům na náměstí Kornhaus. Parkovat se dá bezplatně na „Šycplacu“ i s autobusy. Ceny kávy a buřtů nepřevyšují naše ceny. Z Liberce jste za hodinku v Budyšíně.
