Při letošním setkání ministrů financí Andreje Babiše a saského Georga Unlanda v Lužickém semináři oba zmínili lepší spojení Prahy a Drážďan. Zdravice českého ministra vyvolala u účastníků značný ohlas, když mluvil o budování dálnice, které trvá již třicet let a jedná se o pár kilometrů. „Bude-li tímto tempem budován tunel přes Krušné hory, pak z naší strany se spojení nejspíše nedožijeme,“ prohlásil český ministr. Zájem o cesty do Drážďan umožňuje z Liberce několik přímých spojů. Strach z terorismu a imigrantů v saské metropoli mít nikdo nemusí. Žádní policisté, žádní migranti, jen turisté procházejí městem plným pohody.
Zvládnout památky a zajímavosti Metropole Saska je vskutku nadlidský výkon. Což teprve zúčastnit se koncertů v zámeckém kostele nebo v samotném Frauenkirche nebo v Semperově opeře. Zvučná jména staveb kostelů, muzeí, Zwingru, labské nábřeží či nejbližší okolí Drážďan s indiánským muzeem a obcemi láká milióny turistů. O jarních dnech, když vysvitne sluníčko a krásná jarní nálada pronikne do duší návštěv, jsou náměstí, zahrady i budovy naladěny posvátným klidem.
Koncerty ve Faruenbkirche se konají jednak v podzemí kostela, ale především v samotné lodní prostoře. Při rekonstrukci architekti zvolili nejdříve úpravu podzemí, jehož katakomby v době náletu na Drážďany sloužily jako útulek pro osm set převážně žen a dětí. Samotný kostel se působením vysoké ohňové bouře, kdy teplota dosahovala 1200 stupňů celsia po dobu dvou dnů bombardování zhroutil. Podzemí zůstalo zázrakem zachováno a lidé se zachránili. Dodnes věří, že zázrak způsobila ochránkyně Panna Maria, jejíž jméno kostel nese.
Frauenkirche zjevně neprožila nikdy tak bouřlivou dobu od svého vzniku v roce 1743, jako od roku 1945 až do své obnovy a 30. října 2005, kdy v předvečer protestantského svátku Dne reformace byla zpřístupněna. Bombardování Drážďan bylo výzvou, aby národ, který vyvolal hroznou válku, už se nikdy nepokusil o podobný akt. Jen těžko lze vytvářet domněnky, zda nálet neukázal celému světu, jak může dopadnout iniciátor smrti celých národů. Protestantský kostel nebyl zasažen, ale okolní teplota rozrušila stabilitu stavby, která neunesla tepelnou zátěž a sesula se. Ohořelé trosky spolu s dalšími rozbombardovanými stavbami zůstávaly jako památky války.
Drážďany, ač významné německé město v NDR nebylo příliš nakloněno turistickému ruchu. Pokud sem přijížděli turisté, zastavovali se u trosek, a poté s nevšedním zážitkem odcházeli. Navíc šlo o církevní stavbu, jíž režim nepřál, stejně jako jiným sakrálním objektům. Ruiny byly zakonzervovány.
K zásadní změně došlo po roce 1989, kdy byla založena „Společnost pro rekonstrukci Frauenkirche“ světově proslulým trumpetistou a dirigentem Ludwigem Güttlerem. Již předtím už turisté místo zřícniny viděli obří regály, kde byly uloženy jednotlivé kvádry z ruin a zachovalé ozdoby. Snaha komunistů postavit zde obří parkoviště dík občanským iniciativám neuspěla. Místo sloužilo i jako shromaždiště protestů proti režimu.
Spolek pro obnovu shromáždil od třinácti tisíc sponzorů ze dvaceti tří zemí dostatek prostředků, aby Frauenkirche mohla být obnovena. Rekonstrukce trvala dvanáct let a její nádhera je chloubou hlavního města Saska. Slouží jak církevním, tak i světským účelům a její tradice, položená na základech dvoutisícileté filosofie evropského křesťanství, je bohatstvím, jehož uchování pro naše potomky nepřekoná žádná společenská krize.
