„Vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas, mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj…“ Existuje lepší metafora pomíjivosti než ve strofách básně Karla Hynka Máchy? Básník svůj nadčasový životní pocit vtělil do zvukomalebných slov s romantickým nádechem. Obrazová podoba pomíjivosti u Jana Měřičky má jiná východiska, není romantická. Výstava představuje tři možné obrazové cesty, které kontinuálně vychází z autorovy předchozí tvorby. Jejich formálním jazykem je vždy obrysová kresba a následně soutisk v serigrafii. Jejich obsahovým zdrojem je vysledovaná nenápadná pomíjivost přírodních struktur a společenských rituálů jinak hluboce zakořeněných v cyklickém čase lidských pokolení. Východiskem Jana Měřičky je systematické důkladné sledování vnitřních struktur tvarů a procesů, jejich zákonitostí, které se lidskému oku mohou jevit jako nesmyslné, nelogické, tajemné. Rozpor mezi logikou struktury, která se ve skutečném světě proměňuje, až se časem zcela vytrácí, a tajemstvím této struktury v obraze – „zahalení“ nebo zastření jejího „čtení“ je klíč k pochopení autorových serigrafií.
Prvním vystaveným aktuálním cyklem, jsou Ohně – struktury z „chrastí“ a „roští“, v nichž těžce hledáme jejich vlastní řád. Jde o serigrafie, které díky možnosti soutisku kresebných struktur „zastavují“ proměnlivé „chvění“ kouře a postupné vršení nahromaděného suchého dřeva. Ve své předchozí tvorbě „zkoumal“ autor vlny moře nebo povodně, vodu v jejím pohybu. Ohně jsou logickým vyústěním zájmu o katastrofické nebo opakované přírodní živelné procesy. Významově zároveň podtrhují druhý vystavený aktuální soubor – grafiky Lesů, Májí a Smrků. Křehká vnitřní architektura stromů je narušena usycháním. Usycháním dvojího typu – náhodným, vzdáleně způsobeném činností člověka, kdy se v lesích zjevují zástupy suchých smrků, nebo naopak programovým, kdy uprostřed vesnice stále častěji nacházíme celoročně stojící osamělou máji, kmen oholený až k svému vršku, aby jeho dřevo dostatečně vyschlo. Oba procesy Jana Měřičku zajímají. Kostry stromů v jeho serigrafiích mohou odhalit svou individualitu, utajenou strukturu, řád, který se jeví chaotický, ale není. Je však stále narušován, je stále v procesu. Pomíjí. Stejně tak lidská gesta, pohyb člověka ukotvený ve skupinovém rituálu se vyprazdňuje. V posledním vystaveném cyklu – v Rituálech – se z figury stává znak, díky němuž Jan Měřička dokáže vystavět obraz na první pohled o nesmyslném pohybu, „mapu lidí“, grafiky o vyprázdněnosti skupinového lidského počínání.
Jan Měřička tvoří a pracuje v Křižanech na Liberecku, patří k současným umělcům zastoupeným grafikou ve stěžejních českých sbírkách. Je bytostný grafik, obraz by bez možnosti soutisku nevystihl podivnou logiku struktury, procesuálnost pohybu a pomíjivost dějů a věcí v čase.
JAN MĚŘIČKA: …vyhasla ohně kouř…
Kurátorka: Eva Bendová
Místo: Jilská 14, Praha 1, www.jilska14.cz
Termín: 13. ledna – 26. února 2022, otevřeno st-so od 14 do 19 hodin
Vernisáž: středa 12. ledna od 18 hod.
Výstavu pořádá Výstavní společnost TS, z.s.
