Úpický pan starosta, který přijal pozvání pořadatelů a do Jičína na představení a společnou Číši vína přijel, se mohl právem dmout pýchou. Krkonoše jsou však i nářečí a staré poudačky, ty přivezli z Vysokého nad Jizerou. Když poudali a zpívali na malém nádvoří zámku, podávalo se kyselo. Chutnalo, a jak! Jen se po něm zaprášilo. I to je festival Jičín – město pohádky, TRADICE – jejich připomenutí, oživení, udržení… A jak že se na horách kdysi oblékali? To předvedl Spolek paní a dívek z Jilemnice,Vrchlabáci se souborem Horal přijeli Jičín pozdravit tancem, zpěvem, hudbou, nažehlenými kroji a v neděli pobavila kapela z Rokytnice nad Jizerou.
Krom dílen v centru města, kde děti zachraňovaly sojčí hnízdo a proto materiál mizel pod rukama a perličky v Perličkových dílnách také, se zaplnila pódia školami, které i letos měly velký zájem vystupovat. Poprvé přijeli studenti Střední waldorfské školy ze Semil – jejich dřevořezání bylo zajímavou podívanou, zvláště když za pomoci dláta vznikal ze dřeva vítr, červánky či mlha. K zastavení a obhlédnutí lákala i jejich pohádková tančící knihovna. Letos opět zavítal autobus Světlušky s kavárnou Potmě. Jičín byl jejich posledním zastavením a částka získaná v Jičíně zase patřila k nejvyšší získané v tomto roce, překročila sto tisíc a my sdílíme radost s nimi. Charitativní záležitostí bylo i šlapání na Oranžových kolech Nadace ČEZ. Šlapali návštěvníci, mezi nimi ponejvíce děti procházejících tříd, předháněly se, povzbuzovaly, bavilo je, jak jejich přičiněním přibývají kilometry a spolu s nimi se zvyšuje i získaná částka. Tentokrát Nadační fond JMP navrhl, aby šekem v částce 51 435 korun byla obdarována Podkrkonošská společnost přátel dětí zdravotně postižených.
Mezi místa příjemných lidských setkání patřila farská zahrada, kterou denně návštěvníci zaplnili, aby si v podání paní redaktorky Elišky Pilařové z Vrchlabí, paní Hany Maciuchové a Jiřího Lábuse poslechli vyprávění, čtení a připomněli osobnosti Podkrkonoší – M. Kubátovou, B.Šimkovou,V. Plívovou Šimkovou a jejich dílo. V každém dni byli letos poprvé návštěvníkům představeni a předvedli se i malí „spisovatelé“, Honzík Vaníček z Jičína, Gabriela Jakoubková z Víchové n.J. a Ilonka Muzičková z Litoměřic. Obstáli, nápad bude realizován každoročně, kdy možnost k vystoupení spolu s osobnostmi dostanou další děti. Zmiňme i vedlejší program Jinčí čin (viz web), jeho akce byly letos hodně vyhledávanými a hojně navštívenými, výborně se prezentoval Český rozhlas Radio Junior a také ČRo Hradec Králové. Jejich Dračí královské hrátky byly společnou oslavou 60. narozenin divadla Drak.
Zlatým hřebem, vrcholem festivalu byl jednoznačně Koncert k poctě Vadima Petrova za účasti autora. Velké hudbě se dostalo úžasného provedení, autor byl nadšen, posluchači také. Ovace ve stoje byly poděkováním Symfonickému orchestru Základní umělecké školy Jičín. Křest pohádek „Český skřítek dobývá svět“ s písněmi V. Petrova byl příjemnou součástí slavnostního večera a autogramiáda jeho zakončením.
Sobota přinesla pěkné počasí, hodně diváků, prezentaci České televize na hlavním pódiu, ale také zakončení festivalu. Krakonoš se loučí, purkmistryně vrací klíč a Trautenberk nabízí Krakonošovi usmíření. Ten váhá, ale podporován Jiřím Labusem nakonec podává Trautenberkovi ruku. Spustila kapela, poté ohňostroj. Na obojí čekaly na náměstí netrpělivé davy. Hudbu k ohňostroji z díla Vadima Petrova mistrně sestříhal ředitel ZŠ Bodláka a Pampelišky z Veliše.
A jsou tu nedělní dozvuky, nejklidnější pohodový den, který si v Jičíně užívalo kupodivu ještě hodně návštěvníků. Pozornosti okolí neunikl modrý historický autobus, rok výroby 1968. Odvážel zájemce na festivalový výlet na Dachova s pěší tůrkou do Hořic. Festival Pohádkové čarobejlí z Krkonoš a Podkrkonoší se vydařil!
„Považuji za své mimořádné životní štěstí, že jsem svou tvorbou úspěšně pronikl do světa dětských snů a fantazie. Pohádkový svět víl a rusalek, vodníků a čertů, ale také Krakonoše, krtka či dvou nezbedných opic Hupa s Hopem. Nemohu ani všechny pohádky a večerníčky vyjmenovat – je jich více, jak 300 titulů všech možných žánrů. Tolik radosti mi pohádky daly, když jsem komponoval hudbu pro nejmenší posluchače a v příbězích se vracel zpátky do svého dětství. Krkonošské pohádky mě navíc přenesly do rodného kraje mého dědečka, babičky a maminky. V hudbě k této pohádce jsou mé dětské sny a procházky s dědečkem, horské chaloupky na stráních, zimní fujavice, horké kyselo a nad tím vším tyčící se Sněžka. Znovu jsem prožíval horskou přírodu Krkonoš a fandil všemocnému a spravedlivému vládci hor Krakonošovi, který byl vždy pro všechny prosté horaly příkladem poctivosti a spravedlnosti, který zlo trestal a dobro odměnil. Je pro mne nejvyšší ctí a skutečnou radostí, že jsem mohl převzít záštitu nad 28. ročníkem festivalu Jičín – město pohádky.
Váš Vadim Petrov “
