Alfred Hirsch pocházel z židovské rodiny, byl přesvědčeným sionistou, oddaným skautem a zdatným sportovcem. V terezínském ghettu i Osvětimi patřil k vůdčím osobnostem péče o děti. Pokoušel se stovkám dětí a mladých lidí vytvářet prostor pro zakoušení bezpečí, her a spolupráce. Vydobyl si určitý respekt i u příslušníků SS, a to i přes svou homosexuální orientaci, která byla v té době ohrožením na životě. Dramaturgyně Tereza Marečková dodává: „Některé příběhy jsou zdánlivě nedotknutelné. Nesou velké napětí. Mají skryté plochy a tajné chodby. Můžeme jen tančit kolem vchodu do jeskyně a nahlížet dovnitř. Život Fredyho Hirsche k takovým příběhům patří. Je zahalený několikerou nedotknutelností – je to příběh trenéra a učitele dětí v nelidských podmínkách, žida v koncentračním táboře, příběh homosexuála v totalitě. Nepokoušíme se v žádném případě o zachycení životopisu, sledujeme asociace a rezonance probouzené setkáním s osudem Fredyho. Vedeme s představou o tomto osudu dialog. Výrazný kontext vytvářejí na příklad úryvky z esejí polské filozofky Jolanty Brach-Czainy a další textové či vizuální výpovědi.”
Na konci života byl Fredy postaven před výzvu k celotáborové vzpouře. „Přesvědčoval jsem ho, že je nezbytné mít nějakého vůdce a že on byl za něj vybrán. Na to mi řekl, že chápe situaci, že však kvůli dětem se nemůže rozhodnout. Podle popisu si Fredy Hirsch vyžádal hodinu na rozmyšlenou,“ uvádí ve svých vzpomínkách Rudolf Vrba. Když se k Fredymu vrátil, nalezl ho v bezvědomí.
Na výtvarném pojetí inscenace spolupracuje Jan Nebeský se scénografkou a kostýmní výtvarnicí Petrou Vlachynskou. Hudbu složil Martin Dohnal.
Titulní roli Fredyho Hirsche ztvární Miloslav König, v roli chlapce se představení Sebastian Pöthe.
