Na projekt Folklore’s not dead Nadace Veronica a Jihomoravské komunitní nadace ve spolupráci s česko-americkou umělkyní Sonyou Darrow jsme se zeptali ředitelky brněnské Nadace Veronica Heleny Továrkové.
Hledáte možnosti, jak oživit zájem o folklorní oděv a jeho místo v každodenním životě. Proč?
Začalo to vše u zachraňování všedních krojů z Podluží. Když se tyto oděvy vyhodí nebo je sežerou moli, máme tu hned dvojí ztrátu. První ve smyslu neekologického plýtvání přírodními zdroji – přicházíme o krásné materiály a spoustu energie vložené do tvorby oděvu. Ta druhá ztráta je ztrátou kulturní – se zánikem každého takového kusu oděvu přicházíme o kus kulturního dědictví i o kus identity konkrétních žen z Podluží. Pro ženy, které si tyto jupky a sukně šily, to byl často jediný způsob sebevyjádření v jinak pevně strukturovaném životě.
Dokážete si představit, že si třeba ráno obléknete do práce kroj nebo outfit krojem inspirovaný? Jak by vypadal?
Ženy a dívky, které si pořídí jupku nebo sukni na naších benefičních burzách, posílají fotky, kam všude tyto oděvy nosí. Máme fotografie ze státnicových komisí, od voleb, z běžkování, horolezení, z plesu, koncertu nebo z pikniku v parku… Takže jupka k džínám nebo krojová sukně k tričku určitě zapadne i do kanceláře. Loni jsme měli na konferenci Folklore´s not dead doktorku Adélu Sněhotovou, která si na podkladě všedního kroje z Podluží udělala vlastní lékařskou „uniformu“. Z pacientů prý hned víc spadne stres, když vidí, že ten doktor naproti je vlastně taky člověk.
Nenarážíte na úzkou hranici mezi tím, co je ještě živý folklor a co už jeho karikatura?
Na hranice narážíme pořád, řada našich aktivit někoho dráždí, provokuje. Fotografka Jana Dúbravčíková pravidelně fotí naše dobrovolnice v darovaných všedních krojích na burzy a nechává je, aby si je oblékly, jak chtějí, dáváme jim volnost se vyjádřit. Před dvěma lety vznikly snímky, kde si dobrovolnice schválně dala sukni naruby, protože se jí líbilo lesklé podšití skladů. Byla z toho na sociálních sítích kauza #sukňanaruby. Ale i to je potřeba – v těch stovkách komentářů bylo vidět, že lidé postrádají prostor, kde se o hranicích folkloru mohou bavit. Byli místní z Podluží, kteří na to nadávali, a byli takoví, kteří to vítali a říkali super, že kroje žijí, že je o ně zájem, že je někdo chce nosit. V zavedených folklorních kruzích nebo na tradičních akcích a festivalech už je jen všechno „správně“ a všichni vědí, jak to má být, a prostor pro živou debatu tam často vůbec není.
Název vašeho hnutí záměrně parafrázuje známé Punk´s not dead. Je tedy vaše vnímání folkloru tak trochu punkové? V čem to spočívá?
Folklore´s not dead jako název celé platformy si neseme od první přehlídky na Malé noci módy v Brně v Arnoldově vile v roce 2019. Tehdy jsem oslovila první čtyři návrhářky, zda by ukázaly svůj současný pohled na všední kroje z Podluží – jak by je dnes nosily ony, jak by je kombinovaly se svým oblečením. Přehlídka a diskuze měly tehdy výborný ohlas a návštěvníci si odnesli první zachráněné všední kroje z Podluží do svého šatníku.
Určitě v tom je trochu popíchnutí, ale hlavně nám jde o to vytvořit svobodný prostor, kde mohou lidé s folklorem nakládat beze strachu, s lehkostí, s otevřeností, kde si ho mohou trochu přisvojit a kousek z něj si začlenit do svého života. A nemusí nutně pocházet z několika málo folklorních vesnic či oblastí, z tradiční folklorní rodiny. Jde nám o to, aby se každý mohl stát aktérem folkloru, nejen pasivně sledovat nějaké přesně nacvičené slavnosti a festivaly v striktně daných kostýmech.
Jak spolu souvisí kroj a ekologie?
Letos měl na to stejné téma krajinný inženýr Vilém Jurek celou přednášku na konferenci Živý folklor v Břeclavi. Ale když to zkrátím – nám jde o to přiblížit folklor a lidi kolem něj k zájmu o ochranu přírody, krajiny a klimatu. Protože folklor z přírody vychází, v ornamentech vidíme rostliny, zvířata, v písních zpíváme o vodě, stromech, stráních, polích, mezích, krajině… Dnes nám často z folkloru zůstávají jen pompézní oděvy a slavnosti a profesionální hudební vystoupení. Staráme se ale o to, abychom měli co malovat a o čem zpívat i za několik desítek let? Jaký je člověk milovník folkloru a tradic, když sice na hody nažehlí a vynese kroje, ale místo květin před dům vysype kamení, z babiččiny zahrádky udělá anglický trávník sekaný co pár týdnů a v kotli pálí plyn z Ruska…
Máme velký dostatek a blahobyt, přitom přírodní zdroje jsou omezené a ten nejvzácnější, stabilní klima na této planetě, o to každý den víc a víc přicházíme. Chybí nám skromnost a střídmost a musíme ji dnes hledat jinde a jinak než dříve – dobrovolně a vědomě. Naši předkové k tomu byli tlačeni prostě tím, že víc zdrojů nebylo k dispozici. Na mrtvé planetě totiž nejsou ani hody, ani vinobraní, ani masopust…
Projekt Folklore’s not dead získal 1. místo v kategorii Nejlepší komunikační kampaň Cena Fóra dárců v neziskovém sektoru. Gratulujeme! Co porota ocenila především? Čím vaše kampaň upoutala? Dělali jste vůbec kampaň?
Podařilo se nám za těch několik let vytvořit platformu, která je živá a která dokáže s environmentálními tématy oslovit úplně jinou skupinu lidí a jiným způsobem než v běžných kampaních ekologických organizací. Lidé přijdou třeba na folklorní konferenci, ale díky našemu bloku o přírodě se dozvědí o vázání uhlíku pálením biouhlu nebo o tom, jak pečovat o biodiverzitu na vinici, nebo jak obnovovat sady. Nemůžu mluvit za porotu, ale tuším, že je zaujalo právě tohle, že se nám daří propojovat dvě různé oblasti.
O našem hnutí vznikl třeba dokument České televize, speciální číslo ekologického časopisu Sedmá generace, pozvali nás do pořadu Historie.cs, byli jsme součástí stejnojmenné výstavy v galerii v Roudnici nad Labem… Kampaň může mít různé podoby, nejen letáky, plakáty, billboardy, spoty. Důležité je, že nám lidé věnují pozornost a daří se nám tak mluvit o tom, co je pro nás důležité.
V úvodu jsme zmínili propojení tří velmi odlišných žen, které daly dění společně do pohybu. Tuším, že i generačně tří zcela rozdílných. Jak dnes snahy o oživení folklorních tradic vnímá zakladatelka Jihomoravské komunitní nadace paní Zlata Maděřičová, ředitelka Nadace Veronica Helena Továrková a jak představitelka generace Y, Čechoameričanka Sonya Darrow? V čem je pohled nejmladší generace jiný?
Je skvělé, že právě se Zlatou i se Sonyou máme podobný pohled, jde nám o živost folkloru, zajímá nás každodennost a šetrnost, skromnost, odpovědné nakládání se zdroji, ať už jsou přírodní nebo kulturní. A i nutnost propojovat vše, co děláme, s klimatickou změnou jako velkou hrozbou současnosti, to nás taky spojuje. Sonya Darrow zažila ve svém rodném Cedar Rapids v Iowě v roce 2008 obrovské záplavy, které připravily české emigranty mimo jiné i o většinu kulturních artefaktů z jejich muzea. Od té doby prošlo její město ale dalšími dvěma takovými klimatickými katastrofami. Zlata Maděřičová zase v Moravské Nové Vsi prožila tornádo. Všechny tyto extrémní události souvisí se změnou klimatu a ani ve folkloru od toho nemůžeme odvracet zrak. U mladých lidí, kteří na naše akce chodí, vidíme velkou potřebu promítat environmentální témata do všech oblastí, které je zajímají. Pro ně není vůbec zvláštní, že mluvíme o ochraně přírody, krajiny a klimatu společně s tradicemi a folklorem. Vnímají to tak, že ochranu kulturních a přírodních hodnot nelze oddělovat.
30. března se v Brně uskuteční již potřetí konference Folklore’s not dead. V minulých ročnících se tu řešila témata jako kroj pro současnou popkulturu, kosení a mozaiková seč či pestrá vinice. Jak tomu bude letos? Kam kráčí folklór v 21. století?
Máme jako vždy plánované tři bloky. V části o folkloru a řemeslu se budeme věnovat současné výšivce se Zašívárnou, podíváme se na nositelky tradic na území bývalé Jugoslávie a taky na to, jak se v lidové tvorbě využívá klokočí. V bloku folklor a příroda budeme mluvit o pastvě v současné krajině, o bylinkářství a taky o iniciativě Prarodiče za klima. A v poslední části o folkloru a společnosti nás čeká debata o nošení šátku v současnosti a taky k nám zavítá farářka Sandra Silná a promluví o tom, jak lidé dnes prožívají důležité rituály jako křest, svatbu, pohřeb… Je to vždy neuvěřitelně obohacující setkání, právě tím, že se tam potkají různí lidé i témata.
https://www.kumstbrno.cz/akce/konference-folklores-not-dead-1/
