Na jaká představení se nejvíce těšíte? Které a proč si nenecháte ujít?
Petr Pola – umělecký ředitel, dramaturg
Můj výběr je trochu specifický. Malá inventura je hodně společenská a síťovací událost, a tak se v týmu snažíme rozdělit si akce tak, aby na každé byl někdo přítomný. Ať už dělal hostům festivalu společnost, nebo prostě byl ku pomoci. Moc mě taky zajímá ta chemie, která vzniká během každého představení, a která se liší s konkrétním publikem. A je třeba dodat, že publikum Malé inventury nepatří pro umělce a umělkyně k těm „nejsnazším“.
Pokud se mi to podaří, rád bych určitě navštívil některé z výrazně participačních divadel, která na festivalu máme. Festival poskytuje i určité podezřelé průhledy do jednotlivých oblastí a žánrů současného divadla, např. současné loutkové a objektové divadlo, tanec a pohybové divadlo, dokument, ale například i divadlo, které vzniká ve spolupráci se specifickými skupinami. Moc by mě například zajímalo, jak budou diváci reagovat na dvě různé varianty takovéto spolupráce, jedné, která vznikla ve Vzletu pod názvem První rána kapitána a druhá v Archa+ pod názvem Jeden a jeden a jeden.
Můj speciální tip pro „zkušenější“ diváky a divačky je, ať zkusí navštívit nějaký žánr představení, jemuž se běžně vyhýbají. Možná to pro ně bude trochu podezřelé, ale taková je i Malá inventura 2025. (úsměv)
Karolina Plicková – dramaturgyně
Zvedá se nová vlna loutkového a objektového divadla: na festivalu ji zastupuje Esej o světle od skupiny Musaši Entertainment Company s mžikajícími medúzami, paní Bludičkou v zástěrce a fenomenálním příletem UFO, nebo Pelech od formace TMEL, kde se na magické planetce sbírá hvězdný prach, uniká před zloduchy a hledá to pravé. Těším se taky na vysoce poťouchlou záležitost od Berty Doubkové Vyrobím díru, abych z ní mohla čouhat, v níž si objekty vysílají tajné signály, vyřizují letité účty a hlavně… vibrují tajemstvím. A z doprovodného programu se strašně těším na věštění.
Anna Prstková – dramaturgyně
V letošním ročníku Malé inventury se pod stmelujícím tématem Podezření sešly velmi různorodé tvary, a to i v přístupu k diváctví. Nové – podezřelé? – divadlo své publikum taky zvedá ze židlí a já v této fázi zimy doporučuji uvolnit své tělo při tanci. Na Malé inventuře k tomu bude příležitost hned v prvním festivalovém víkendu: v pátek 22. února se proto sejděme na parketu Paláce Akropolis na Last Dance + ARK Rave session. A hned v sobotu navažme vzýváním i vymítáním hudebních ďáblů s kolektivem D’epog a Terénem při jejich performance Headbanger, kterou uvedou v rámci Y events v Divadle X10. Sportovně založeným doporučuji nevynechat performativní fitness Lekci s Jane 26. února v MeetFactory, zaměřenou na posilování svalu soucitu. A pokud máte raději intimnější a introvertnější divadlo, doporučuji aktivovat hmatovou zvědavost u představení Na kraji krajina v neděli 23. února v Divadle X10 nebo vztahové zamýšlení u Vyrobím díru, abych z ní mohla čouhat 20. a 21. února v Alfredu ve dvoře. Těším se také na setkávání při diskuzích po představení a nesmím opomenout ani věštecký kout Jakuba Šulíka a Borise Jedináka. Zvu vás – napněme společně brvy k zárodkům myšlenek!
Zuzana Šklíbová – dramaturgyně
Upřímně se těším na celý program letošního ročníku, který do velké míry reflektuje aktuální společenská témata. Nenechám si ujít například projekt Prázdná místa, v němž Alena Novotná a Josef Neudeker sugestivně dokumentují své snahy o revitalizaci a uctění zapomenutých lokalit ve vlastních rodných městech. Těším se na inscenaci První rána kapitána souboru 11:55, která prostřednictvím citlivého a velmi upřímného dialogu teenagerů a třicátníků nahlíží (a navrací se) k frustracím, mindrákům a pochybnostem dospívání. Za zmínku stojí určitě i performance If Only I’d Forget You After One Last Dance, kde palestinský umělec Jeries AbuJaber zkoumá pohyb jako možné východisko, jak se vyrovnat se ztrátou.
