Nádherná podzimní krajina Jablonecka s mnoha výhledy láká k návštěvě Bergu, tajemného sídla jizerského mistra magie a léčitelství. Dům připomíná spíše zemanské sídlo než příbytek barokního doktora. Překvapivě Leuteltlovu knížečku o tajemném sídle a léčiteli vydává s Miloněm Čepelkou jablonecká společnost Jana Vokurky. Příznivec jizerskohorských bylinek již předtím vydal o Kitlovi knížku od K. R. Fischera. Ke druhému vyprávění o tajemné rodině Kitelů se známý český literát vyjádřil: „…ano, vydejte ho, text je půvabný svou balancí na pomezí literatury faktu, pohádky a pověstí.“
S Christou Petráskovou se pak všichni tři pustily do líčení osudů rodiny Kitelů. kam snad i po matce patřůí vydavatel Jan Vokurka. Patnáct krátkých příběhů vypráví o tom, jak doktor Kitel léčil a jak žil. Podivuhodně se snoubí místo kostela sv. Josefa a sídlo lékaře, údajně spolčeného s ďáblem. Rodina Kitelů byla donátorem stavby kaple v Krásné. Jizerský lékař byl znám nejen na severu, ale jeho léčby se dožadovali i pacienti až z Vídně.
Mohutný dům, známý svými tajemnými zařízeními, sousedil s kaplí a později kostelem i farou. Kitel vlastnil velkou knihovnu s nejrůznějšími spisy. Faustova kniha nebo kniha bílé magie vytvářely pověst o tom, že Kitel léčí s pomocí pekelníků. Nejrůznější způsoby terapie byly předmětem vzniku pověstí o jeho až neuvěřitelných schopnostech. Rozsáhlá sbírka bylinek a lektvarů dotvářela Kitelovi pověst zázračného lékaře. K léčebným terapiím patřily prostředky v tekutém stavu včetně speciálního uspávacího nápoje. Pacient se napil a usnul, Kitel pak v tichosti mohl léčit.
S Kitlem rodově spřízněný Jan Vokurka nazval doktorův anestetický prostředek„nebeským šláftruňkem“. Vyrábí se podle starých rodinných receptů z jizerských bylin. Nebeský prostředek uklidní, potěší a nezpůsobí žádné potíže. Jan Vokurka však věří, že bylinky mají historicky prokazatelné účinky.. O tom vypráví jeho knížka, původně dílo jizerského spisovatele Gustava Leuteltla.
