<p>ČR: Na webových stránkách Místní kultury dobré zprávy převažují, nicméně ty špatné se také vyskytují. Zpravidla se týkají zanedbaných, polorozpadlých či zdevastovaných památek. Nejhorší na nich je lítost a beznaděj, které u člověka vyvolají, když si uvědomí, o jak cenné a nenahraditelné dědictví jde, jak poměrně málo stačilo ještě nedávno, a když na obzoru není nikdo, komu by to vadilo natolik, že by něco podnikl.</p> <p>Ovšem tím „nikdo“ nemám na mysli jedince ale instituce. I když není dobré podceňovat schopnosti a možnosti řadových občanů, z nichž mnozí už dokázali nemožné, přeci jen se nejedná o systemtický přístup.V takových případech jde o výjimečné, statečné a velmi zapálené osoby, které nelitují čas a mnohdy ani vlastní peníze na záchranu té které kulturní památky.<br />
Jenže často dávno před tím, než se do boje s časem a lhostejností tito jedinci pustili, selhaly státní i veřejná správa, kontrolní orgány a vlastník.<br />
Paradoxní je, že pokud je majitelelm fyzická osoba, dost často potíže nenastanou. Je-li jím ovšem právnická osoba, tedy firma, jsou památky ve větším ohrožení. Zejména pak, když se v přístupu k památce objeví kalkul, bez vztahu k ní samotné. Pak má ale nastoupit stát a naše společné kulturní dědictví chránit.<br />
Zdá se, že tomu tak nyní je v kauze Lázní Kyselka, které se podobně jako mnoho jiných kulturních památek ocitly laxností vlastníků na hraně přežití. Jako balzám působí zpráva, že Ministerstvo kultury ČR chce k záchraně tohoto lázeňského komplexu pomoci, a že se u jednoho stolu sešli všichni zainteresovaní a kompetentní. Dne 6. května 2011 proběhne další jednání k zahájení přípravy prvního záchranného kroku, kterým je statické zajištění areálu kulturní památky.<br />
Jestliže k tomuto posunu pomohl mediální tlak a petice za záchranu lázní, kterou podepsaly stovky tisíc nespokojenců na webových stránkách www.zachrante-lazne-kyselka.cz, znamená to mimo jiné, že občanská společnost se učí a dělá pokroky.</p>
