Nejlépe se s oběma soutěžními koly poprala česká dvojice Tomáš Vrána z pražské HAMU a Marie Šumníková z Pražské konzervatoře.
Klavírní soutěž Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních je jedna z tradičních soutěžních zastávek zasvěcených hudbě polského génia. Jeho oddanost klavíru je obdivuhodná, vždyť napsal přes 230 skladeb pro tento nástroj, sólových i s doprovodem orchestru.
Mezi klenoty Chopinovy hudby patří nejen folklorní tvorba, zastoupená třeba polkami, valčíky nebo mazurkami, ale také hudba edukativní či doslova umělecká, jmenujme scherza, nokturna, balady či koncerty pro klavír a orchestr.
Úterní osmička postupujících
Soutěž v Mariánských Lázních je již tradičně dvoukolová. Po pondělním rozlosování soutěžících do dvou skupin, jedné dopolední a další odpolední, se v úterý konala první kola. Jak již bývá tradicí dvou- a více-kolových soutěží, v kolech prvních porota vybírá ty nejnadějnější ze soutěžících a jen ti postoupí do kola druhého. Aby porota mohla soutěžící adekvátně porovnat z hlediska jejich interpretačních i technických kvalit, zasvětila první kolo povinným skladbám. Celkem čtveřice povinných skladeb byla rozdělena následovně – jeden valčík, dvě etudy a barkarola, balada nebo scherzo. Zatímco etudy prověřily soutěžící v technické zdatnosti a barkaroly, balady či scherza v interpretačních schopnostech, valčíky jsou velmi zrádné skladby především z hlediska rytmu. V něm soutěžící prověřily nebývale důkladně. Pravděpodobně i proto právě valčíky nebývají z
nejhranějších Chopinových skladeb.
Posluchači mohli v podání třinácti rozdílných osobností narazit na velmi odlišná pojetí interpretace. Některé z nich byly plny takové opravdu ryze „chopinovské“ melancholie, jiné se zdály být něžné či naopak příliš dramatické. Dle očekávání převládala u většiny soutěžících orientace na technický element hry, našli se ale tací, kteří nabídli i emocionalitu a vcítění se do autorových děl. A takovéto interpretace se právě na soutěžích mimořádně cení.
Letošními laureáty jsou znovu čeští klavíristé
Druhé kolo přivítalo osmičku nejlepších pianistů z kola prvního. Jejich body z prvního kola se neztrácejí, ba naopak, tvoří část výsledného zisku, který sestává ze zisků z obou kol rovným dílem. Zatímco v prvním kole se soutěžící museli vypořádat s poměrně tvrdými pravidly ohledně výběru skladeb, druhé kolo přineslo větší volnost. Až toto kolo proto ve většině případů ukázalo, jak dobře je každý jednotlivý soutěžící schopen interpretovat své zvolené skladby, ale také jak dobře připravení soutěžící se během letošní soutěže sešli. To potvrdil i porotce a prezident festivalu Martin Kasík: „Letošní ročník byl velmi dobře obsazený, kromě prvních tří cen byly poměrně netradičně
rozdány i tři čestná uznání.“
Již tradičně se v závěru soutěže radovala trojice klavíristů, jejíž výkony v obou kolech zaujaly pětici porotců nejvíce, dalo by se říci i mimořádně. Zatímco předchozí ročník vyzdvihl dvojici českých klavíristů Natálii Schwamovou a Marii Šumníkovou, letošní ročník nabídl obměněnou dvojici českých pianistů, tentokrát ve složení Tomáš Vrána a Marie Šumníková.
Mezi vítězi jsou studenti AMU, ale také konzervatoří
Nový laureát soutěže a držitel první ceny Tomáš Vrána je studentem hry na klavír pražské Akademie múzických umění. Není to však jediná umělecká disciplína, které Vrána věnuje svůj čas. Jedná se mimo jiné o talentovaného skladatele a filmaře, který si svá kinematografická díla sám režíruje, nahrává a ozvučuje. Během samotné soutěže zaujal nejen velmi poctivou interpretací a skvělým citem pro rytmus, ale také stavbou programu. Právě ve druhém kole sestavil program, jenž působil velmi efektně, zároveň ale umožnil projevit klavíristovu všestrannost, která je nesmírně cenným atributem jakkoli výrazného klavíristy.
Marie Šumníková (19 let) je studentkou Pražské konzervatoře a i přes nízký věk se jedná o již velmi vyzrálou a technicky skvěle vybavenou klavíristku, jejíž interpretace Chopina zdaleka nezaostává za staršími a zkušenějšími interprety. Ba naopak, Rondo c moll, op. 1 či Nokturno E dur, op. 62 č. 2 byly v podání Šumníkové nesmírně snové, melancholicky chopinovské, ale navíc také technicky náročné a tudíž ohromující.
Třetí místo letošní soutěže porotci udělili polskému klavíristovi Michalu Mossakowskému, který během obou soutěžních kol předvedl velmi zdařilé výkony a porotu společně s publikem přesvědčil i poměrně málo hranou Chopinovou sonátou h moll, op. 58, kdy svou velmi vydařenou interpretací poslední z vět efektně uzavřel celé své působení v soutěži.
O čestná uznání se podělila trojice nadějných pianistů ve složení Zbyněk Pilbauer, Jan Škrobánek a Jerzy Owczarz (Polsko), jejichž klavírní interpretace stále dozrávají. Především však Jan Škrobánek (18 let), student Pražské konzervatoře, je společně s Marií Šumníkovou dalším mladým klavíristou, který si s Chopinovými melancholickými náladami dovede skvěle porozumět, což nabízí obrovský potenciál do příštích let. I to je důkazem pro tvrzení, že letošní ročník soutěže
nastavil pomyslnou laťku soutěže zase o něco výše a udržuje ji tak na kontinuálním vzestupu.
Netradiční příběh na pozadí soutěže
Jako během mnoha akcí, na které cestují soutěžící z různých zemí světa, je i letošní ročník chopinovy soutěže spjat s velmi netradičním osudem. Japonská soutěžící Mengfei Gu se během cesty do Mariánských Lázní ztratila v Německu, pravděpodobně kvůli přestupu na nesprávný spoj. Do dějiště soutěže se dostala velmi pozdě, navíc velmi vyčerpaná fyzicky i psychicky. Gu se nakonec i s pomocí poroty a organizátorů mohla soutěže zúčastnit a jedinou černou tečkou tohoto příběhu zůstává fakt, že i přes obrovskou snahu její působení v soutěži skončilo prvním kolem.
