<p>PRAHA: Mladý a neklidný. Ale také talentovaný, pracovitý a plný nápadů. Tak na mě působí mladý filmař Jakub Krumpoch. Na svém kontě má řadu krátkých filmečků, ale rovněž jeden dokument, který se jmenuje Unhappy Happy Life. Má s ním spoustu plánů, ale vedle toho má rozděláno několik dalších projektů. O tom je ostatně následující rozhovor.</p> <p>Máš za sebou jeden dokument, jehož premiéra proběhla v Přerově. Co s ním bude dál?</p> <p>Dokument bych rád uvedl na pár místních festivalech a nějakých zahraničních, a pak jej asi umístím na americké servery, kde se lidé můžou na můj snímek podívat. Můj kamarád, produkční jedné společnosti, mi tyto varianty navrhl – a já se do toho c brzké době pustím. Konkrétní festivaly, servery a televize bych nerad zveřejňoval, než budou potvrzené, jisté.</p> <p>Jaké projekty máš dál v hlavě? </p> <p> V hlavě jich je mnoho a tak jen ve zkratce. S hudebním skladatelem Richardem Pachmanem, autorem hudby k mému dokumentu Unhappy Happy Life, jsme rozjeli další dokumentární projekt, který je ale na delší dobu realizace. Máme s ním i nemalé plány jako besedy a projekce, puštění v jedné z nejmenovaných televizí. Tento projekt se zabývá pohledem mladých lidí na válečnou a poválečnou problematiku u nás a ve světě. Jsou tam tři dějové linie, které budou na sebe navazovat. Máme v plánu skrz tento projekt natáčet i v zahraničí, konkrétně v Berlíně a Estonsku. Zatímco v Ostravě mě čeká natočení portrétu divadelního režiséra Petera Gábora, v rodném Přerově chci natočit s kamarádem kameramanem Jirkou Vojzolou film o alkoholové a drogové problematice mezi mladými. Tyto projekty jsou dlouhodobé a budu na nich pracovat v průběhu svého pracovního a filmového volna. Stěžejní ale bude dotáhnutí předprodukce a zajištění štábu a všech náležitostí k mému prvnímu hranému filmu. Bude to Noir, hororový snímek o pedofilním knězi, scénář jsem psal okolo osm měsíců a zájem projevila opět nejmenovaná studia. </p> <p>Opravdu jsi (zatím) rezignoval na studium na FAMU? Proč?</p> <p>Z jednoho prostého důvodu. Pro mne to byla vždy vysněná škola, svatyně začínajících filmařů, kde jsou pouze talentovaní lidé. Ale když jsem zjistil, že dostat se na ni je těžké, pro někoho zas vyloženě jednoduché, když má ovšem dobré známosti, rozhodl jsem se, i když jedna taková známost byla, tuhle skutečnost bojkotovat. Prostě se nechci mezi tuhle rádoby smetánku mladých filmařů vměšovat. Spousty talentovanějších filmařů nedostane šanci studovat na této škole jen kvůli tomu, že nemají dobrého známého, který by jim pomohl.</p> <p>Co bys chtěl zvládnut a dotáhnout do konce v příštím roce?</p> <p>Příští rok bych rád dotáhl do konce propagaci a projekce snímku Unhappy Happy Life. Taky chci natočit ten dokument o Peteru Gáborovi, o čem už byla řeč, přičemž jsem začal natáčet již zmíněný režijní debut na poli hraného filmu. Mělo by jít o už zmíněný snímek o pedofilním knězi. Ten je pro mne prioritní a nejvíce zásadní svým obsahem a nutností oslovit široké publikum a zasáhnout ho touto problematikou v plném rozsahu! </p> <p>Co můžeš ještě prozradit k tomuto projektu?</p> <p>Tak třeba jsem s tímto námětem a pro pomoc s realizací oslovil pana režiséra Juraje Herze, jenž projevil zájem o toto téma, a taky chápe, proč chci tento film natočit. Jako jediný má odvahu natočit věci takové, jaké jsou, a nebojí se jít do extrému.</p> <p>Co tě tak láká na filmu a které osobnosti z této oblasti tě vyloženě „rajcují“?</p> <p>Láká mne možnost seberealizace, vyjádření pocitů, nálad, či sdělení nějakého poselství. Rád bych, kdyby ať už moje dokumentární nebo hrané filmy měly smysl, aby si v nich něco divák našel, přemýšlel proč je to tak, anebo co jsem tím myslel. Spíše než rajcují, mne ale spousta filmařů, hlavně u nás v Česku, rozčilují, jak mrhají penězi z Fondu pro podporu kinematografie na své naprosto zbytečné filmy, které propadají jak u diváků, tak u kritiků. Nechápu to. Navíc, když všechny tyhle peníze shrábnou vždy ty samé, rádoby stálice se svými braky, čímž je pak tady málo prostoru pro mladé. Já je všechny svým způsobem respektuji za věci dříve natočené, ale jejich poslední projekty jsou bídné. Chci tyto stálice obejít a ukázat jim, že se dá u nás natočit pořádný film, který má aspoň nějaký smysl – a že nemusí být zrovna za desítky milionů. </p> <p>Jsi z provinčního Přerova, ale dnes žiješ v Praze, co tě živí?</p> <p>Přerov je maloměsto zahleděné samo do sebe a svých maloměstských problémů. Ze začátku bylo těžké si zvyknout na rozpínající se a rychlou Prahu, ale po pár týdnech mne život v našem hlavním městě dostal. Normálně pracuji pro jednu nejmenovanou telefonní společnost na kraji Prahy, na prodejně, prodávám telefony, zprostředkovávám služby, zatímco v době svého volna chodím natáčet své projekty, píši scénáře, a řeším vše okolo filmu, takže jsem pořád v jednom kole. Některé projekty dostanu zaplacené od TV po projekci, některé krátké klipy na objednávku hned, natáčím jen to, na co mám čas a chuť. Zatím je to spíše přivýdělek, ale doufám, že brzy se stane můj koníček mou prací a chlebem.</p>
