<p>FRÝDLANT: V pohraničním městě Libereckého kraje Frýdlantu v Čechách, v jeho centru, památkově chráněné zóně, lze najít malý domek. Byl postavený v minulém století rolníkem Gustavem Simonem (1873 – 1953). Dnešní majitel jeho vnuk Robert Simon v něm ochraňuje opravdový poklad, betlém, postavený dědečkem.</p> <p>Sedm a půl tisícové městečko poblíž hranice s Polskem je proslaveno maršálem rakouské armády Albrechtem z Valdštejna, ale také rodem Redernů. V centru najdete tři kostely, z nichž kostel Sv. Máří Magdaleny je nejstarší památkou. Vzácné mausoleum Melchiora z Redernů nechala v kostele Nalezení Sv. Kříže postavit manželka Kateřina. Dominantou je hrad a zámek. Opomenout nelze ani nádherou radnici, vévodící náměstí ani krásné měšťanské domy rámující náměstí s postavou Valdštejna.<br />
Ve stínu honosných architektonických památek se jen kousek od radnice choulí na okraji parkoviště malý domek Simonů. Není dokonce ani uveden v pamětihodnostech města, a přesto je v období adventu, ale třeba i v letních měsících, obdivován tisíci návštěvníky. Ještě donedávna byly podle pamětníků betlémy ve městě čtyři. Dva, ve správě státu, byly zničeny. Zachoval se v kostele a Simonův, jehož autor vyplnil stavbou celou šířku světnice. Scéna o rozměrech 4×2 metry obsahuje 130 pohyblivých a 50 statických figurek. Je ojedinělým příkladem mechanického betlému frýdlantského regionu a zajímavým historicko-sociologickým dokladem, přispívajícím k poznání života venkovského obyvatelstva na přelomu 19. a 20. století.<br />
Betlém se stal organickou součástí samotného domu, protože byl stavěn a přizpůsobován k rozměrům stávající světnice. Na její obytný účel bylo po roce 1945 rezignováno a místnost byla ponechána pouze pro betlém. Samotná stavba společně s betlémem vytváří hodnotný celek, který nemá v regionu obdoby.<br />
Hodnota betlému spočívá v jeho autenticitě, ztvárnění, užití mechanismu pohybu a v neposlední řadě i jeho umístění. Betlém stavěl Gustav Simon úctyhodných 60 let.<br />
Na počátku tohoto díla byly jednotlivé vyřezávané postavy, později přidal i figurky z krabicového papíru, jejichž náměty si sám navrhoval, poté maloval a vystřihoval. Když se mu jednou naskytla možnost odkoupit chalupu v sousedství, neváhal a do jediné světnice umístil svůj betlém, který mohl díky novému prostoru dále rozšiřovat. Mezi jednotlivé postavy umisťoval mech, který musel být obměňován, neboť po čase zešedivěl. S výměnou mechu a vyčištěním betlému si dovede poradit i vnuk Robert Simon. Po odstranění starého mechu a prachu, vleže z fošny obnovuje novou scénu čistým a suchým mechem.<br />
Autor Betléma až později začal uvažovat o uvedení betlému do pohybu. Postupně upevňoval figurky na strojek, který připevnil na dřevěnou konstrukci. Ze strojku vedl konopný provázek na středový válec, poháněný přes náhonový řemen zařízením, sestaveným z navijáku a regulátoru rychlosti. Z navijáku vede do půdního prostoru lano, přehozené přes kladku. Na konci lana je upevněna tvárnice o hmotnosti 50 kg. Závaží se navijákem vytáhne nahoru a klesáním uvede do pohybu celý mechanismus betlému. Sestrojení celého mechanismu bylo provedeno původně ve dřevě. Chod provázků je řízen dřevěnými ozubenými kolečky. Mimořádně dochovaná původní mechanika, vyrobená pouze pro tento betlém a jeho funkčnost do dnešních dnů, činí dílo naprosto unikátním. Autentičnost je jednou z nejcennějších hodnot děl, která jsou jak odbornou, tak i laickou veřejností vyhledávána a obdivována.</p> <p>Podkladem pro článek byly informace z webových stránek Frýdlantského betlému od Ing. Libora Štorma. Fotografie autor článku Milan Turek.</p>
