Autorské čtení básníka Jiřího Brůny, tentokrát trochu jinak

Ti, kteří tvorbu uznávaného pražského básníka Jiřího Brůny sledují dlouhodoběji, byli možná lehce překvapeni, neboť tentokrát se nečetly úryvky z básní, nýbrž texty prozaické. Konkrétně šlo o pomyslnou ochutnávku z nově připravované knihy s autobiografickými prvky. Ač stále mladý duchem, petřinský básník trochu nostalgicky přiznává, že stáří přichází rychleji, než by si člověk sám přál, a tak bylo jeho záměrem oslovit osobněji pojatou výpovědí a popisem životních cest, zlomů a křižovatek i ty, kteří by si k poezii jen stěží hledali cestu. Pro ohlédnutí za svým dosavadním životem, za různými situacemi, s nimiž se musel v životě vyrovnávat a také za setkáními s mnohými zajímavými lidmi tak upřednostnil přece jen stravitelnější a přímočařejší literární žánr. Zároveň však nezapomíná ani na určité poselství: „V knize jde také o hledání ´třetí cesty´, jak by si takzvaný básnický solitér Jirka v životě představoval chování lidí k sobě navzájem, a to i v případech, kdy jim osud není právě nakloněn. Nechci zapomenout na věci, které se do mého života promítly i pro ty, co poezii nečtou, nebo nehodlají číst.“

Básník Jiří Brůna, který již publikoval více než deset úspěšných sbírek, ostatně přisuzuje roli zpětné vazby pro své autorské ambice a záměry značnou důležitost. „Zpětná vazba je pro mě osobně zásadní. Je to i proto, že poslední léta žiji v jakémsi ohraničeném prostoru. Potřebuji slyšet co se mým čtenářům líbí, potom k tomu přihlížím i ve své tvorbě.“ Přestože se mnozí spisovatelé tak trochu brání moderním technologiím a kouzlo spatřují v příslovečném rachotu letitých psacích strojů, jmenovaný autor se snaží jít vstříc svým fanouškům i prostřednictvím sociálních sítí, kam vždy v tradiční čas přispívá svými neotřelými verši. Přízně publika, jež je vpravdě dosti různorodé, si pochopitelně velmi váží a dodává: „Zajímavé je, že více než polovina těch, co mě pravidelně sledují, jsou slovenští přátelé, navíc mě hodně lidí komentuje a mohu říci, že pohybovat se na této síti a prakticky nezaznamenat nelichotivý komentář, to považuji za úspěch.“

Za úspěšnou je možné směle prohlásit i samotnou akci, na níž si mohli čtenáři s dotyčným autorem po skončení programu neformálně popovídat, zakoupit si za zvýhodněnou cenu předchozí básnické sbírky a získat představu, na co se mohou těšit do budoucna. Druhým dechem je však třeba zmínit, že ke kulturnímu zážitku podstatnou měrou přispěli také vzácní hosté večera. Moderátorské úlohy se suverénním způsobem ujala půvabná Petra Čiháková, jejíž účast rozhodně nebyla náhodná. Dvě předchozí básnické sbírky nesoucí název ´Ženská přitažlivost´ a ´Tajemství dobra´ totiž s panem Brůnou napsali společně. Za zmínku jistě stojí i její aktivita z jiného soudku, a sice projekt ´Knihy trochu jinak´, v němž přibližuje mnohdy trpěnou až nenáviděnou povinnou literaturu úplně jinou, zábavnou a participativní formou, na rozdíl od většiny jiných vzdělávacích projektů navíc zcela nekomerčně a bez reklam.

Nebyla nouze ani o hudbu, o což se starala originální zpěvačka-šansonierka Bára Grafnetrová, jinak též herečka a cvičitelka známá i z televizních pořadů. A zapomenout nesmíme ani na další osobnost, která je jistě známá širší veřejnosti, a to Ivu Hüttnerovou – malířku, herečku, spisovatelku…, v jejímž podání zněly pasáže, především ty s pracovním názvem ´Jak jsem potkal Otu Pavla´ z chystané biografie petřínského patriota opravdu působivě, což také přítomné publikum náležitě ocenilo.