Zlo je věčné a číhá na svou příležitost

1. 11. 2023

Lenka Krejzová

Vdevadesátých letech minulého století – bezmála před třiceti lety – jsem vIzraeli vedla hovory sbratry Fischlovými.

Starší znich, Viktor – básník, spisovatel a jeden zprvních izraelských diplomatů – se díval na svět očima plnýma naděje. Ani na vteřinu nezaváhal sodpovědí na otázku: Co se stane snázorem na vyhlazení šesti miliónů Židů, až odejdou pamětníci? – „Věřím, že jde o zážitek historicky tak důležitý, že bude žít dál. Možná ne tak silně jako dnes, ale určitě ho nelze jen tak vymazat.“

Zato druhý zbratrů, Pavel Fischl – herec, režisér a psychoterapeut, který prošel peklem Osvětimi –, se kživotu stavěl mnohem skeptičtěji. Když zvažoval, jaké jméno zvolí pro svého prvorozeného syna, neponechal nic náhodě.

„V mém rodném listě je napsáno Pavel Gabriel Fischl. Když jsem začal po válce v Praze psát básničky a hrát divadlo u E. F. Buriana, tak jsem zapomněl na toho Fischla a byl jsem Pavel Gabriel, což je už méně židovské. Můj syn se jmenuje Michael Filip Dagan. Proč? Bude-li někdy Dagan znít příliš hebrejsky nebo židovsky, no tak ať se jmenuje jenom Michael Filip v Americe nebo Michel Filip ve Francii, a ať zapomene na to židovské příjmení, které mu všude jinde – kromě Izraele – může vadit.“

Tehdy se mi jeho opatrnost zdála poněkud nadsazená, ale chápala jsem, že ji vyvolaly děsivé útrapy během holocaustu. Dnes, po událostech 7. října v Izraeli, a šokujících reakcích ve světě, v nichž není vůle odsoudit bezprecedentní barbarství, se tato obezřetnost znovu jeví namístě.

Antisemitismus se skryl za antisionismus. A Židé už zase jsou trnem v oku.

Zlo je věčné a číhá na svou příležitost. „Záleží jen na nás, aby tak monumentální příležitost nedostalo,“ říká v rozhovoru pro náš časopis politolog Alexander Tomský / Pověz to svému synovi. Už za týden 8. 11. 2023.

Sdílejte