<p>PŘÍBOR: Jedno z nejstarších severomoravských měst, bývá s drtivou převahou vnímáno výhradně jako rodiště slavného otce psychoanalýzy Sigmunda Freuda, a to jak ze strany jeho tuzemských návštěvníků, tak především ze strany návštěvníků zahraničních. Díky doposud málo úpravnému zevnějšku samotného centra města, jehož náměstí je po tomto světově proslulém rodáku také pojmenováno, snadno přehlédneme jeho další dominanty – renesanční měšťanské domy.</p> <p>Právě tyto stavby, které stály u samotného zrodu tohoto dříve významného hospodářského, duchovního i vzdělanostního střediska celého okolního regionu, poukazují na jeho skutečnou starobylost. V jediném z nich se v jeho někdejším obývání vystřídala řada vlivných postav někdejší éry čilého rozkvětu města, jakou byla polská královna Anna Habsburská, olomoucký biskup Stanislav Pavlovský, Maxmilián z Pernštejna, kardinál František z Ditrichštejna, či Karel z Lichtenštejna. Řada z těchto kulturních památek by zajisté zasluhovala svou citlivou obnovu, i když některé omšelé prvky příborských uliček a zákoutí jsou dnes již málokde k vidění. Podobnou pozoruhodností mohou být například zdejší části původní oblázkové dlažby, po které se snad procházeli již raní obyvatelé tohoto města. Něco podobného je však k vidění také v interiéru jiné z místních nemovitých památek, která se oproti zmiňované centrální části města svého nového hávu již dočkala.<br />
Piaristický klášter založený poslední ze jmenovaných osobností koncem 17. století byl plynule opravován již od počátku 90. let minulého století. V posledních fázích oprav, které byly v nedávných měsících zdárně dokončeny, se podařilo jejich realizátorům pod několikacentimetrovou vrstvou betonu odkrýt původní podlahu z kamenů nedaleké říčky Lubiny. Podobně zastřené poselství dávné minulosti poodhalily také stěny bývalé klášterní jídelny – tzv. refektáře, a to v podobě unikátní dobové nástěnné výmalby. Své působiště v tomto rozlehlém trojkřídlém objektu dnes nalezla základní umělecká škola, městská knihovna a muzeum. Právě zdejší působení dvou posledně zmiňovaných organizací je příznačné také pro jediný pozůstatek po původních obyvatelích kláštera, kterým je piaristická knihovna čítající několik tisíc svazků převážně z 16. – 18. století. Vzdělávací poslání všech zde situovaných institucí tak navazuje také na někdejší zdejší fungování gymnasia a koleje, později učitelského ústavu, který byl společně s brněnským ústavem na Moravě ve své době ojedinělý. Také místní muzejní tradice se zrodila již počátkem 20. století, přesně před sto lety, a stala se tak jednou z prvních podobně zaměřených iniciativ u nás.<br />
Poslední fáze obnovy piaristického kláštera si vyžádala finanční investici přibližně 25 miliónů korun, přičemž více než osmdesát procent této částky bylo hrazeno z evropských fondů. Na svou rekonstrukci čekají ještě zahrady kláštera, a ta by měla proběhnout v průběhu následujícího roku. Občané města, ale i jeho návštěvníci tak získají k užívání další „zelenou“ městskou plochu, jakých není ani v takovémto nepříliš rozlehlém městě nikdy nazbyt. Reprezentační prostory, které poskytuje velkolepý interiér kláštera, jsou v tomto kontextu rovněž nevšední. Kéž by podobně příznivý osud potkal také jiné příbuzné okolní památky, jakou je například chátrající kapucínský klášter ve Fulneku, jehož první fáze rekonstrukce a nového využití již byla v nedávných letech uskutečněna.</p>
