Paní ředitelka Radka Lokvencová za mnou jednoho dne přišla s myšlenkou, zda bych nezkusil napsat „školní hymnu“. Tak jsem se do toho pustil. Nejdřív jsem přemýšlel, v jakém hudebním stylu. Říkal jsem si, že rock and roll je tu s námi už dlouho a že by takovou rock and rollovou hymnu děti mohly vzít jako „cool retro“. A podařilo se. Začal jsem psát text a na klavír jsem si hrál klasickou dvanáctku. Rým se s rýmem sešel a hymna byla na světě.
Proč na vašem videu na youtube hymnu nezpívají sami žáci?
To jsem si zpočátku samozřejmě moc přál, aby písničku interpretovaly děti. Ale protože to bylo v době covidu a musely by mít roušku, řekl jsem si, že ji zkusím nazpívat sám, a poprosil jsem o spolupráci tři skvělé, bývalé spolužačky z konzervatoře: Magdalenu Královou, která také vystupovala s kapelou Chinaski, Barboru Šampalíkovou, ta hraje po Praze v muzikálech, a Josefínu Duškovou, která vystudovala herectví a současně má svou kapelu.
Kde jste píseň natáčeli?
Kvůli covidu každý natočil video sám na jiné straně republiky, moje část vznikala v Náchodě a ony nahrávaly v Táboře. Nejtěžší bylo vymyslet, jak se kdo bude v určitý okamžik pohybovat, ale nakonec i to se podařilo.
Co kdyby děti školní hymnu nevzaly za svou?
To víte, že jsem se trochu obával, jak ji přijmou, přece jen už jsem starší než oni a mladí dokáží být někdy velmi upřímní. Musím říci, že paní ředitelka měla skvělý nápad. Výsledkem je, že se zpěv školní hymny ozývá po chodbách a nečekaně i v hodinách, při sportovních utkáních a školní reprezentaci.
Využíváte jako pedagog i v jiných případech v komunikaci s dětmi sociální sítě?
Ano. Studoval jsem na Pražské konzervatoři skladbu a taky maluju a mám účet na instagramu jako www.instagram.com/petr_potter_art , žáci tam sledují moje počiny a já je ve škole učím, jak můžou také kreslit a mít z toho radost. Práce mě naplňuje.
Co k tomu dodat?
Snad jen Té Gé Em, v Náchodě to rozjedém!
Pusťte si náchodskou školní hymnu:
