Prostřednictvím představení Divadla Dagmar jsou člověku předkládány dojemné osudy mnohdy obyčejných lidí. Výsledný pocit ze zhlédnutí je navíc umocňován místem, které samo o sobě bylo svědkem mnoha silných příběhů. Nejinak tomu bylo i v letošním roce.
První den patřil dramatizaci knihy vlámské autorky Greet od De Beek Pojď sem, ať Ti můžu dát pusu. V příběhu komplikované životní cesty dívky Mony excelovala herečka Magdalena Hniličková, jejíž ztvárnění doslova bralo dech.
Následující den přišla na řadu scénická kompozice Dýchám i nečtené řádky, montáž z dopisů Antonie Hasmandové alias Matky Vojtěchy. Tato boromejka byla v letech 1952-1960 vězněná komunistickým režimem pro svou víru neslučující se s marxisticko-leninistickou pseudofilozofií vládnoucího komunistického režimu. Z jejích dopisů však není cítit křivda ani hořkost z nespravedlivého odsouzení. Texty plné vnitřní síly a harmonie, hluboké víry a lásky k bližnímu vyprávěli muži, což ještě znásobilo hluboký divácký prožitek.
Jsme rádi, že i přes zhoršující se pandemii jsme stihli festival realizovat. Velmi nás překvapila vysoká divácká účast, která je pro nás závazkem pro další zlepšování organizace festivalu v letech příštích. Těšíme se tedy zase za rok na viděnou!
Představení Divadla Dagmar by se nemohla uskutečnit bez finanční podpory Hornického muzea Příbram a obce Milín.
