Na čtyři stovky jam zde zanechali lidé v mladší době kamenné a pozdní době bronzové. První osada zde stála okolo roku 4300 před naším letopočtem. Tehdy do východních Čech zasáhla z jižní Moravy, Slovenska a Maďarska lengyelská kultura. Podle vedoucího archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové Miroslava Nováka nebyly nálezy této kultury doposud v regionu běžné: „Co do rozsahu a úplnosti nemá současný objev obdoby. Vedle keramických nádob zde zanechali tehdejší obyvatelé velké množství kamenných nástrojů. Smiřice mají i svou „venuši“ – lidskou hlavičku vystupující z okraje keramické nádobky“, popisuje Miroslav Novák.
Někdy kolem roku 900 před naším letopočtem se v místech starší osady opět usadili lidé, tentokrát nositelé takzvané slezské kultury, která se svými pohřebními zvyklostmi řadí ke kulturám popelnicových polí. Východočeská muzea sice překypují archeologickými nálezy z pohřebišť té doby, ale jak vypadala tehdejší sídliště, nebylo dosud příliš zřejmé. Odkryv tohoto mladšího sídliště nemá co do rozsahu v regionu srovnání a slibuje řadu nových poznatků o pozdní době bronzové.
„Sídliště sestávalo z několika velkých nadzemních domů a z nezvykle velkého počtu zásobních jam, určených ke skladování zemědělských plodin. K pozoruhodným nálezům patří také několik pecí a kamenné formy na odlévání bronzových předmětů. V několika případech se nám podařilo dokumentovat zajímavý jev, kdy lidé pozdní doby bronzové nacházeli a zřejmě i znovu používali předměty, které po sobě zanechali jejich předchůdci o bezmála tři a půl tisíciletí dříve. S trochou nadsázky můžeme říct, že zde žili nejstarší východočeští archeologové“, uzavírá Miroslav Novák.
Tisíce nálezů nyní čeká několik měsíců laboratorního zpracování, dokumentace a nejrůznějších analýz, od kterých archeologové očekávají cenné informace o obou etapách východočeského pravěku.
