Po tomto ceremoniálu bude následovat předání insignií rytíře Řádu umění a literatury, a to velvyslancem Francie v České republice, panem Alexisem Dutertrem, paní Anně Kareninové. Toto vyznamenání je projevem uznání za její významnou úlohu v propagaci francouzsky psané literatury v České republice, jakožto i význačných francouzských autorů.
Milan Kundera, narozený v Brně v roce 1929, je nejčeštější z francouzských spisovatelů a nejfrancouzštější ze spisovatelů českých. V roce 1967 se proslavil románem „Žert“, v roce 1968 následovaly „Směšné lásky“, které se setkaly s obrovským úspěchem. V roce 1975 odešel Milan Kundera do exilu do Francie a v roce 1981 získal francouzské občanství. Svůj nejslavnější román „Nesnesitelná lehkost bytí“ vydal v roce 1984. Od 90. let píše Milan Kundera přímo ve francouzštině. Jeho dílo je překládáno do více než čtyřiceti jazyků.
Dílo Milana Kundery přispělo mimořádným způsobem ke zvýšení kulturního vlivu Francie a České republiky, stejně jako literárního světa. Jeho spisy bezesporu pomohly probudit povědomí o zásadním významu střední Evropy, o její tvůrčí síle, její historii, jejích nadějích i jejích tragédiích. Oba naše národy, francouzský i český, stejně jako celá literatura, vděčí za mnohé tomuto tvůrci figurujícímu ve světovém panteonu současných velkých autorů, jehož nevyčerpatelné dílo navazuje na poezii existence.
Jediné, po čem jsem toužil […] hluboce, žádostivě, byl jasnozřivý a střízlivý pohled. Konečně jsem ho našel v umění románu. Proto být romanopisec pro mě bylo víc než provozovat jeden „literární žánr“ mezi jinými; byl to postoj, moudrost, stanovisko; stanovisko vylučující jakékoli ztotožnění s nějakou politikou, náboženstvím, ideologií, morálkou, kolektivem; vědomé, urputné, zuřivé ne-ztotožnění, chápané ne jako útěk či pasivita, ale jako odpor, výzva, vzpoura. Nakonec jsem vedl tyto podivné dialogy: „Jste komunista, pane Kundero? – Ne, jsem romanopisec.“ „Jste disident? – Ne, jsem romanopisec.“ „Jste na levici, nebo na pravici? – Ani jedno ani druhé. Jsem romanopisec.“
Milan Kundera, Les Testaments trahis (Zrazené testamenty, Gallimard, 1993)
Traduit par – Přeložila Anna Kareninová
Úryvek je nepublikovaným překladem Anny Kareninové se souhlasem Věry Kundery, které srdečně děkujeme.
Literární Cenu Franze Kafky uděluje Společnost Franze Kafky v Praze na základě rozhodnutí mezinárodní poroty, za partnerské podpory hlavního města Prahy, pod záštitou primátora hlavního města Prahy Zdeňka Hřiba a rovněž pod záštitou ministra kultury Lubomíra Zaorálka a předsedy senátu Miloše Vystrčila. Cena Franze Kafky, v duchu tohoto slavného pražského autora, odměňuje každoročně jednoho současného spisovatele za jeho dílo a za výjimečný přínos světové literatuře.
Mezinárodní literární Cenu Franze Kafky uděluje Společnost Franze Kafky od roku 2001. Jejími dosavadními nositeli jsou spisovatelé Philip Roth, Ivan Klíma, Péter Nádas, Elfriede Jelinek, Harold Pinter, Haruki Murakami, Yves Bonnefoy, Arnošt Lustig, Peter Handke, Václav Havel, John Banville, Daniela Hodrová, Amos Oz, Yan Lianke, Eduardo Mendoza, Claudio Magris, Margaret Atwood, Ivan Wernisch a Pierre Michon.