Mladá slovenská výtvarnici Ester Sabik pracuje převážné s analogovou fotografií, ale setkáváme se v její tvorbě i se site specific instalacemi, performance, videem či křehkými objekty.
Ve své tvorbě vychází zejména z osobní zkušenosti, z bezprostředního pozorování přítomného a prožívaného. Zkoumá otázku duševního života, podvědomí a nevědomí a my jako diváci jsme konfrontováni s křehkostí života. U vystavených fotografií vnímáme něžnou poetiku a symboliku současného světa. Zároveň díla zaznamenají introspekci, zpomalení a zároveň uzavření a reflexi kterou jsme si všichni během pandemie prožili. V obrazech se odehrává mnoho silných emocí, vnitřních pocitů, bolest a křehkost. Ve fotografiích často zachycuje gesto, které vychází ze silného vnitřního impulsu člověka a také opakovaně zaznamenává proces bytí u živých organizmů a sleduje pomíjivost a cyklus žití.
„Fascinuje mě křehkost přítomného okamžiku. Přes fotografii zkoumám život a smrt a nekonečné kreativní napětí mezi nimi. Cítím důležitost v ukazování a šíření citlivosti vůči Přírodě. V tvorbě často dávám prostor na nový život věcem, které už svou hlavní funkci naplnili, stejně jako vidím krásu i tam kde bychom ji primárně nehledali. Svou roli jako umělce vnímám právě v šíření citlivosti vůči přírodě kolem nás i v nás. Vytvářím živé obrazy za pomocí plesnivějící organické hmoty, a ty ve své absolutní podstatě odkazují na oduševnělost přírody, na přirozený nekončící koloběh – život-smrt-život“, přiblížila svou tvorbu Ester Sabik
Autorka se ve své tvorbě zaobírá otázkou duše a oduševnělosti světa. Její fotografie mají něžnou poetiku a symboliku, často až existenciálně konotaci odkazující k archetypům, ke kořenům, k fundamentálním veličinám jako jsou světlo, čas a hmota.
„Mou prací se snažím rozšířit povědomí o komplexnosti světa, o jemných mechanismech vícevrstvých vztahů, o tom, jak je všechno se vším propojené a postoupne transformující. Uvědomuji si, že to, co tvaruji, tvaruje mě, a tak se tento vztah tvůrčího procesu nachází v rozpínajícím se kruhu. Ten ovšem není jen mým osobním kruhem tvořícím sebe sama. Je to kruh tvořený kolektivní zkušeností, který zároveň kolektivní zkušenost tvoří“, dodává autorka.
