Kateřina Fikejzová Prouzová s Markétou v pořadu probrala nejen havlíčkobrodské ADIVADLO. Tématem byl i její civilní život. Pracuje totiž jako psychiatrická zdravotní sestra. Jaké role má ráda? Proč se stala principálkou? Proč zapojila partnera do chodu divadla? Jak bojovat během covidu s blbou náladou? Poslechněte si záznam na YouTube.
Kdo to jsou ti ochotníci?
Markéta Adamová se s ADIVADLEM potkala náhodou. Vůbec netušila, že existuje něco jako ochotnické divadlo. „Pořád jsem se věnovala studiu, a kromě kina jsem nic neznala. Když jsem začala pracovat na psychiatrii jako sestra, doneslo se mi, že jeden kolega účinkuje v ADIVADLE. Divila jsem se, že existuje divadlo, které někdo hraje ve svém volném čase bez vystudovaných škol,“ vzpomíná Markéta Adamová. Po čase přijala pozvání na čtenou zkoušku. Zapojila se do souboru jako inspicientka a brzy dostala svou první roli v pohádce. To bylo před deseti lety.
Bez podpory rodiny to nejde
Před dvěma lety se Markéta stala principálkou souboru,, což obnáší hromadu neviditelné práce, která zabere spoustu času. Zkrátka amatérské divadlo není koníček, ale pořádný kůň. K tomu každý ochotník potřebuje podporu těch nejbližších. „My jsme se s partnerem seznámili před osmi lety. Věděl, že účinkuji v ADivadle. Nicméně ty počátky byly takové, že když se zkoušeli Dalskabáty, tak jsme se vždycky rozloučili před kulturákem. Potom se začalo hrát a já jsem řekla, pojď nám pomoct naložit scénu. Je to moje velká opora. Doprovází mě na všechny zkoušky, textovky i porady. Už se stal osvětlovačem. Pro ochotnické divadlo je stěžejní podpora partnera, rodiny. To záleží, jestli jsi dítě nebo máš partnerský vztah. Bez toho by to nešlo,“ říká srdcařka Markéta.
Jak se připravuje na své role? Text je základ. Stále ho nosí u sebe a opakuje si ho, při každé volné chvíli. Teď se sice nehraje, ale je potřeba nechat to v hlavě živé. Od režisérů očekává, že jí sice ukážou cestu, jak se s rolí popasovat, ale zároveň jí také nechají volnost, aby si mohla svou postavu vybudovat sama.
ADIVADLO – to je především pevné přátelství
Třicetičlenný soubor vyřešil elegantně otázku, zda si říkat amatéři nebo ochotníci. Sami sebe nazývají Adivadelníky. Nevěnují se pouze nastudování her. Jsou především dobrou partou. Pořádají pro sebe výlety, prvomájovou „líbačku“ nebo vánoční večírek. „Zvláště v této nelehké době je vidět, že soubor drží pohromadě díky přátelství,“ vysvětluje Markéta Adamová.
Tento soubor z Vysočiny je letitým členem Volného sdružení východočeských divadelníků (VSVD). Proto také pravidelně jezdí na krajskou postupovou přehlídku do Červeného Kostelce.
ADIVADLO je pořadatelem postupové amatérské divadelní přehlídky inscenací pro děti a mládež Dospělí pro radost dětem, spojenou s dětskou výtvarnou a literární soutěží pro žáky mateřských, základních a uměleckých škol. Pořadatelé to mají skvěle zvládnuté. Festival dětského divadla doslova přetéká do ulice města. A na každém představení je plno. Loňský 29. ročník se bohužel vinou covidu-19 nekonal. Letošní rok je také v ohrožení. „Tento typ přehlídky bez dětí v hledišti nemá smysl,“ říká Markéta Adamová s lítostí v hlase.
Soubor plný osobností
Ochotníci v Havlíčkově Brodě hrají nepřetržitě už od dob Karla Havlíčka Borovského – 180 let. Konkrétně ADIVADLO vzniklo v roce 1983.
ADIVADLO na mapě českého amatérského divadla zanechalo velkou stopu. Je také spojeno s osobností Pavla Dostála. Ten se jako člen lektorského sboru účastnil v roce 1989 legendární přehlídky Frmol, která se konala ještě v dubnu před Sametovou revolucí. Na programu byly inscenace tehdejším režimem označené jako zcela nevhodné.
V souboru je hned několik držitelů Zlatého odznaku J. K. Tyla, jde o nejvyšší ocenění v amatérském divadle. Uděluje se za významný celoživotní přínos ochotnickému divadlu. Zároveň si v Havlíčkově Brodě posledních pět let vychovávají mladou nastupující generaci v podsouboru nazvaném Dinosaurus.
