Navigace

Sto let Jaroslava Formana

27. 8. 2020
Květuše Ernestová

ČR-HOŘOVICE: Paní Květuše Ernestová reagovala na redakční výzvu a zaslala nám příspěvek na téma „Stopy v písku“. V textu připomíná Jaroslava Formana, vynikajícího klarinetistu, dirigenta a pedagoga, posledního žáka Artura Holase (1888-1945) a prvního klarinetistu České filharmonie, profesora Pražské konzervatoře a pečlivého hráče Českého noneta. Jaroslav Forman se narodil 11. března 1920 ve Vídni. Přečtěte si více.

Záhy se však s rodiči přestěhoval do Znojma, kde vyrůstal a získal hudební základy. Jako patnáctiletý chlapec nastoupil do Vojenské hudební školy, která tehdy sídlila v Praze – Karlíně v objektu, jenž byl kdysi domovem c. a k. pěšího pluku č. 91 polního zbrojmistra Huberta, rytíře Czibulky, tedy mateřského útvaru bájného Josefa Švejka.  Tato dvouletá významná prvorepubliková vojenská hudebně vzdělávací instituce vychovala od svého založení v roce 1923 do počátku okupace v březnu 1939 téměř 1500 zdatných vojenských muzikantů. V době studia mladého Jaroslava Formana (1935-1937) škole velel bývalý legionář a kapelník plukovních hudeb v Mostě, v Litoměřicích a v Praze, štábní kapitán Jan Uhlíř (1894-1970), působili zde zakladatel Velkého dechového orchestru v Hořovicích Vojtěch Jánský (1882-1954), pozdější velitel Hudby Hradní stráže Jan Fadrhons (1910-1963), a mnozí další. Hře na klarinet vyučoval Alois Brettschneider.

V prosinci roku 1939 mladý vojenský klarinetista narukoval do Rakovníka k padesátičlenné hudbě 2. praporu vládního vojska, jejímž kapelníkem byl poručík Karel Slavík (1907-1977), žák Bedřicha Voldana (1892-1978) a rakovnického rodáka Jiřího Herolda (1875-1934). V květnu 1944 vývoj na území protektorátu i v celém válečném konfliktu vyústil v rozhodnutí o přesunutí vládního vojska do severní Itálie. Po návratu do vlasti byl Jaroslav Forman povolán do právě vznikající Hudby Hradní stráže a již v říjnu 1945 vítal v řadách tohoto nejlepšího československého vojenského dechového orchestru na pražském letišti amerického generála a vrchního velitele západních spojeneckých expedičních sil v Evropě Dwighta Davida Eisenhowera.

V poválečném období vystudoval Vojenskou akademii (1950) a byl jmenován velitelem minometné roty v Berouně, kde se usadil natrvalo. Hudbě se však věnoval celý svůj život. V létě roku 1955 získal na Celostátním festivalu LUT zlatou plaketu pro vítěze v sólové instrumentální hře, pak koncertoval, hrál v orchestrech, dirigoval a vychovával mladé klarinetisty; většinou zadarmo. Závěr své aktivní hráčské kariéry rád spojil s Hořovickou muzikou Bohumila Vojíře.

V Základní umělecké škole Josefa Slavíka Hořovice působil již ve zralém věku celých pět let (1994-1999) a podařilo se mu vychovat klarinetisty, které bude hudba provázet skutečně celý život…K jeho hořovickým žákům patří nejen František Vítek či Lucie Ungrová, ale také členové Hořovické muziky a hořovického Saxtetu Petr Kasík, Petr Svoboda a Lukáš Rosenbaum, a dnes už světově elegantní saxofonista René Junior.

Doyen české klarinetové školy Jaroslav Forman odešel dvaadevadesátiletý 8. června 2012. Až do své smrti byl členem Klubu absolventů Vojenské hudební školy.

Sdílejte
Check icon Error icon