Velkoformátové grafické listy zaznamenávají nejen podkrkonošskou krajinu, rodnou chalupu Jaroslava Skrbka či Antala Staška, ale i rodinné portréty rodičů, manželky a několik ženských aktů, které nezapřou umělecký vliv Maxe Švabinského.
Jaroslav Skrbek byl jediným synem truhláře a textilní dělnice. Dětství prožil převážně ve Vysokém nad Jizerou. Po absolvování jičínské reálky studoval v letech 1907-1909 na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Emanuela Dítěte, poté do roku 1910 u Maxmiliána Pirnera a v letech 1910-1913 na Akademii výtvarných umění v Praze v grafické speciálce prof. Maxe Švabinského. Od roku 1913 byl členem Jednoty umělců výtvarných. V letech 1933-1935 měl souborné výstavy svých leptů a akvarelů v Topičově salonu v Praze. V létě často pobýval v rodném Podkrkonoší. Podnikl několik zahraničních cest, na kterých zachytil Paříž, Istanbul, Balkán, Amsterdam a venkov v Holandsku.
