Trhání třešní, hru na Indiány, lovení raků, ale také pochody smrti, nálety a nacistické parády, to jsou náměty komiksových kreseb. Ke každé přísluší drobný vysvětlující text. „Válka pro nás děti nebyla tak hrozná. Nebylo sice moc, co jíst, všechno bylo na lístky a bylo toho málo, takže jsme byli stále hladoví. Ale myslím si, že jsme měli, my kluci, víc volnosti než dnešní děti. Auta na silnicích nebyla – sebrali je Němci. Po zlodějích ani vidu ani slechu,“ charakterizuje zážitky z dramatické doby autor v doprovodném textu. V něm se také zmiňuje, že jeho otce důstojníka československé armády hned po okupaci nacisté zatkli a vrátil se domů až po osvobození s americkou armádou. Věnuje tomu ale jen jednu větu. Jeho text je vůbec nejkratší z šestnácti příběhů, které dosud do muzea v rámci výzvy dorazily. „Nemám žádný literární talent, tak jsem naše příběhy nakreslil,“ poznamenal. Ke komiksu přidal ještě kresbu, která vizualizuje jeho výtvarnou představu o koronaviru.
Autoři pamětí z karantény se nevěnují jen tématu války, dorazily i zážitky z osmašedesátého, z poválečného odsunu, nebo naopak z osídlování pohraničí i mikropříběhy z běžných dnů. „Mile nás zaskočil ten velký ohlas. Podle nich přináší psaní vzpomínek povzbudivou náplň do momentálně omezených životů jak autorům, tak i tisícům čtenářů, kteří sledují seriál na internetu. A to byl náš cíl,“ podotkl koordinátor projektu historik Martin Krsek. Svými texty přispěli i odsunutí sudetští Němci. Chodí také příběhy z jiných regionů republiky, ty pak muzejníci odesílají regionálně příslušným kolegům. „Naposledy to bylo do muzea v Hořicích, kde už se s autorem domlouvají na vydání vzpomínek v jejich časopise,“ dodal ředitel Muzea města Ústí nad Labem Václav Houfek.
