Jeho dílo patří dnes již k nepostradatelným kapitolám českého poválečného umění. Je to solitér, osobnost nenaplňující škatulky, persona rozpolcená. Je znám tím, že jeho tvorba má vždy dvě polohy rozkročené mezi bouři a klid, prostor a plochu, krásné a ošklivé, hodně a málo.
Název výstavy „Barvu užírám, hltám“ vychází z autorských textů a básní sepsaných na pomezí večerního snění. Barva je pro Vladimíra Kopeckého natolik zásadní, že ji v básních bere do úst, neovladatelně hltá. Tedy je mu potravou, je z ní živ. Na straně druhé se od ní v nejnovější tvorbě lehce zvládá oprostit, těžké kýble výrazných odstínů akrylových barev vymění za černý uhel. A hmotu barvy odebírá, užírá, aby nepřišla na zmar.
Výstava v Topičově salonu představí nejnovější tvorbu Vladimíra Kopeckého z letošní letní sezóny. Obrazy sotva zaschly, bude na co se dívat.
Vernisáž ve čtvrtek 24. 10. 2019 v 18 hodin za přítomnosti autora a kurátorky Anny Kučerové.
Zdroj: Společnost Topičova salonu
