Letošní ročník festivalu jako by tematicky svíral motiv hlasu, naslouchání, slyšení. Konkrétně zachytí hlasy zábavy, ale nechá mluvit i publikum, či úplně utiší herce. Festival rovněž takto připomíná dědictví Václava Havla, vztah divadla a politiky a letos rovněž třicáté výročí sametové revoluce. Kromě samotných představení nabídnou Pražské křižovatky – jak již je na přehlídce zvykem – přednášky, besedy s tvůrci, workshopy. To vše v prostorách Nové scény a jejího okolí.
Letošní ročník festivalu hledá způsoby, jimiž divadlo může být politické. Kromě toho, že takzvané politické divadlo přivádí na jeviště politiky a politiku v explicitní podobě, může používat i jiné socio-politické prostředky a strategie. Jednou z nich je bezpochyby umění poslouchat a opravdu slyšet. Rozpoznat lidský hlas je jeden ze základních socializačních nástrojů od samého dětství. Od okamžiku, kdy se narodíme, posloucháme, a tudíž chápeme, že nejsme na světě sami, že jsou zde s námi i jiní. A divadlo je místo, kde to konáme bez ustání: setkáváme se s ostatními a slyšíme je. Rozpoznáváme rozdíly a nasloucháme. To totiž znamená porozumět. Což ovšem není rychlý proces: pokud ho uspěcháme, porozumíme nakonec jen tomu, co už jsme dávno věděli. Takže slyšet a poslouchat vlastně znamená hlavně rozpoznávat a nebát se odlišnosti.
Podrobný program s anotacemi a informace o doprovodných akcích najdete na stránkách www.prazskekrizovatky.cz.
