Romantický až děsivý, tajuplný kout v přírodní rezervaci Špičák nepředčí magičností a mýty žádná jiná část Jizerských hor. Cyklisté se sem vydávají málokdy, přestože zde byla vytvořena unikátní cyklostezka. Strmost, chlad i v parném létě, a temnota příliš nelákají. Už po několika letech voda, sníh a mráz z krásné cesty vytvořily stezku s rigoly a nebezpečně vyčnívajícími kameny.
Vydat se z Bedřichova na Rauscheckovu stezku napadne jen někoho, kdo nezná jinou cestu do Ferdinandova, nebo odvážlivce. Nejlépe je nechat auto v Liberci a použít autobus č. 18 do Bedřichova. Od sedla Maliníku i z Bedřichova, s nímž je spjata historie sklářů, vedou slušné šotolinové stezky, částečně po asfaltu nebo panelech.
Cestou na Novou louku nelze minout Gahlerův kříž. Nechal ho postavit lesník na památku své zemřelé dcerky. Chata na Nové louce patřiladr. Daliboru Šámalovi, kancléři prezidenta T. G. Masaryka. U cesty je kámen s jeho emblémem. U Grégrova kříže už vede stezka pohodlně až k rozcestí Na hřebínku. Především o malé sakrální památky po celých Jizerských horách pečuje Patron, spolek libereckých i jabloneckých nadšenců.
Pokud cyklista pokračuje z Hřebínku přímo, projíždí kouzelnou Rauscheckovou stezkou. Po ní až k Velkému Štolpišskému vodopádu jsou umístěny tabule s popisem přírody a historie. Potom už nezbývá, než pustit se na stezku „drsňáků“. Cesta spadá prudkými úseky s cetnými zatáčkami do údolí k u vodopádu Štolpichu, takže i zkušený jezdec má co dělat, aby se udržel v sedle.
Po pravé straně monstrózní balvany, vysmívající se svou magičností, skalní bludiště, věže. Tyčí se k nebesům, zatímco na druhé straně padá stráň do nekonečné hloubky. Hirschmannův kříž, asi v půli cesty, je poděkováním za zachráněný život lesníka, který se zde skrýval před bouřkou a odešel jen krátce předtím, než do tohoho místo uhodil blesk. Rauscheckova stezka končí po prudkém sjezdu pod Velkým Štolpichem. Jméno stezce dali horolezci, navštěvující skaliska a věže mezi Ořešníkem a Krásnou Máří.
Václav Aust z Ferdinadova byl vojákem u sapérů a po válce se stal lesním cestářem v polesí v okolí Hejnic. Když zestárnul, nechal se slyšet, že až zemře, nikdo nebude vědět kdy a kde: “Se mnou si nikdo starosti dělat nemusí, zmizím a nikdo mě už nenajde.“ A skutečně. Jen hajný z Hejnic vyprávěl, že když se vracel z obchůzky, zažil podivnou událost. Na cestě pod Čarostřelcem před ním vyskočil z průrvy mezi balvany jelen a za ním se poskakovala podivná bílá koule. Usoudil, že by to mohla být lebka a jelen ji kopýtkem skutálel do údolí. Nikde však kolem toho místa žádné tělo nenašel a ani lebku. Cestmistrovi říkali Rauscheck a od té doby se cesta pod rezervací Štolpich jmenuje Rauscheckova. Vydávají se na ni jen odvážlivci a otrlí bajkeři.
Po čtyřech kilometrech náročného sjezdu je možné si oddechnout u rozcestí pod Štolšpišským vodopádem a pak pokračovat podél bystrého Štolpišského potoka šotolinovou upravenou stezkou do Ferdinandova nebo až do Hejnic nebo Viničnou do Oldřichova v Hájích. Hajnice jsou významným poutním místem, kde se vždy počátkem prázdnin konají městské slavnosti.
