"Dopis vnoučeti"

Projekt Dopis vnoučeti iniciovala v roce 2016 psycholožka Elzbieta Dryll z katedry psychologie Varšavské univerzity. Ve spolupráci se Sonjou Ehret z Gerontologického institutu na Univerzitě Heidelberg oslovily desítky seniorů po celém Polsku a Německu a požádaly je, aby napsali dopis reálnému či imaginárnímu vnoučeti. Senioři poté vyplnili dotazníky o kvalitě života a následně autorky projektu tyto materiály analyzovaly. Zajímalo je, zda senioři v Polsku a v Německu mají podobné pocity či zkušenosti.

Myšlenka přenést projekt Dopis vnoučeti do České republiky a rozšířit výzkum také o dopisy zdejších seniorů se zrodila na konci roku 2018 a na začátku roku 2019 se projekt rozběhnul. „V současné době existuje v České republice několik mezigeneračních projektů, které jsou pro teenagery a seniory. Většina z nich vybízí mladé lidi, aby se zapojili do dokumentování životních osudů seniorů. Projekt Dopis vnoučeti však nabízí jinou perspektivu pohledu na životní příběh: nikoliv mladí lidé zpovídají seniory, ale oslovuje seniory, aby se písemně vyjádřili, co je důležité pro mladou generaci,“ přibližuje projekt Dopis vnoučeti novinářka a historička Judita Matyášová, členka výzkumného týmu Dopisu vnoučeti a odborná garantka projektu v České republice z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Spojení Dopisu vnoučeti s Nadací Charty 77 pak bylo nasnadě. „Idea předání vzkazu nejmladší generaci přesně koresponduje s myšlenkou Národní kroniky – společného projektu Nadace Charty 77 a Národního muzea, který má ambici stát se největším archivem tzv. malých dějin, resp. vzpomínek pamětníků na události každodenního života,“ říká koordinátorka Národní kroniky Lucie Nekvasilová. Další projekt Nadace Charty 77 SenSen (Senzační senioři) pak spravuje síť seniorských klubů po celé republice, jejichž členové se do projektu Dopis vnoučeti mohou zapojit a také se zapojují.