Koncem měsíce listopadu v Lužickém semináři jednali o významném lužicko-srbském cenzorovi v Rakousku-Uhersku Janu Pětru Jordanovi a jeho době sorabofilové z ČR, Německé spolkové republiky a Polska.
Ve čtrnácti referátech se řečníci věnovali nejen této osobnosti, ale především době národního obrození, v němž tento Lužický Srb a mimořádně aktivní slovanista sehrál významnou roli. Pocházel z malé vesničky nedaleko Budyšína, ale vzdělání získal na pražském gymnáziu v Lužickém semináři. Působil jako publicista, jazykovědec, slavista a také podnikatel – byl členem Pražské obchodní a hospodářské komory. Ve Vídni, kde zemřel, pracoval jako cenzor pro tisk.
Od řečnického pultíku zaznívala nejen čeština, ale také polština a lužická srbština. O Jordanovi jako nakladateli exilových tisků pohovořil Petr Píša, k jeho činnosti pak vystoupili i další sorabofilové jako Franc Šěn, Měrko Šolta. Zajímavé informace o vzniku Lužického semináře před dvěma sty lety přednesla Tereza Hromádková.. Podobně byla uváděna témata k problematice aktivit Lužických buditelů v devatenáctém století. Předseda Matice srbské Jurij Luščanski přednesl referát na téma čeští malíři a Lužice. Úlohou emigrantů a jejich potomků se zabýval Milan Turek. Uvedl dvě jména Carla Gottloba Moráwka a Adolfa Christiana Peschecka. Oba znali lužickou srbštinu a byli významnými publicisty v Žitavě. Současně představil činnost spolku SAL (Societas Amicuum Liberec), který se aktivně zabývá rozvojem kontaktů s Lužicí.
Společnost přátel Lužice pořádá v průběhu roku celou řadu akcí nejen odborných, ale rovněž společenská setkání, výlety, výstavy a přednášky popularizující život nejmenší slovanské národnostní menšiny v Sasku. Spolupracovníky má také v Brně, Mladé Boleslavi a Varnsdorfu. V poslední době je aktivní i liberecká společnost.
