„Dříve jsme pořádali řadu akcí o Lužici, ale bylo to spíše v rámci Euroregionu Nisa. Vydali jsme třeba knížku o zdobení vajíček, typické tradici v Lužici. Výstava Vyhořelá země poukazovala na neblahý vliv dolů na území v německém pohraničí. Byly to i další výstavy nebo celá řada přednášek o Lužici, a to i Lužických Srbů jako Hany Budarové a Jurije Luščanského. Založili jsme také speciální oddíl literatury, kde jsou knihy i v lužické srbštině,“ hovoří o dřívější spolupráci ředitelka knihovny Blanka Konvalinková.
Na Liberecku udržoval po léta kontakty s Lužickými Srby Eduard Hošek, ale šlo spíše o zájezdy a přednášky. Přes osobní kontakty František Vydra z Chrastavy rozšiřoval informace o Lužici velmi intenzívně. O Lužici sepsal knihu „Tonoucí ostrovy.“ Především však liberecká knihovna pořádala přednášky a výstavy buď z vlastní iniciativy nebo z iniciativy příznivců Lužice.
V poslední době se společně s knihovnou věnuje už pravidelným vztahům s Lužicí spolek SAL, který připravuje systematicky plánované akce počínaje výstavami, zájezdy, četnými články a přednáškami o Lužici. Oba subjekty navázaly přímý kontakt s vrcholovou organizací Lužických Srbů Domowinou. Jednou z velmi úspěšných akcí v poslední době byla výstava lužicko-srbských krojů s přednáškou o Lužici manželů Moniky a Bernhardta Cyžových. Knihovna představila i drama Wodný muž.
V příštím roce liberečtí připomenou sedmdesáté výročí studia lužicko-srbských studentů na tamějším gymnáziu Rokem Lužice. Hlavním organizátorem je spolek SAL, který koordinuje výstavy v muzeu, galerii, městském úřadě a knihovně, dále koncerty a závěrečnou konferenci v roce 2020. Mimořádnou událostí Roku může být balet Krabat v provedení Ondřeje Vinkláta na scéně libereckého divadla.
Již dnes se může spolek chlubit zájezdy svých členů a příznivců na vánoční trh do Budyšína a během Velikonoc. Na jeho kontě je také výstava Via sacra. Snímky duchovních památek zachytili na fotografiích členové spolku na svých cestách po Lužici. K výročí gymnázia se uskuteční konference v Hejnicích a bude vydán sborník s příspěvky ještě dosud žijících absolventů gymnázia.
K předpokládanému většímu zájmu čtenářů knihovna „rozšíří akvizici lužicko-srbské literatury především s lužicko-srbským nakladatelstvím Ludowe nakladnistwo Domowina, nově zprostředkuje i Serbske Nowiny. „Pokusíme se rozšířit i materiály vhodné pro návštěvníky Lužice. Určitě zorganizujeme zajímavé přednášky i výstavy a přejeme si, aby z Lužice byly k nám návštěvy četnější. I díky spolku SAL budou styky s Lužicí podstatně bohatší,“ dokládá ředitelka knihovny. Liberec se tak stane na severu vedle České Lípy a Varnsdorfu místem, které nejenže seznámí Čechy s Lužicí, ale nabídne i slovanské menšině Lužických Srbů pomocnou ruku při rozvoji a propagaci jejich kultury u nás. Stane se tak na severu místem nejčastějších kontaktů a pořádání společných akcí.
A jak tyto aktivity vnímají ti, kterých se týkají – Lužičtí Srbové? „W sewjernych Čechach mamy hižo mnoho lět dobrych přećelow. W poslednim času je so nam poradźiło wuwiwać sylniše zhromadne dźěło, kaž na př. z přednoškami, wustajeńcami a ekskursijemi. Domowina kooperuje při tym z Libereckej knihownju a towarstwom SAL. Tuchwilu přihotujemy dźiwadłowe předstajenja a koncerty. Tole wobohaćuje mjezsobne kulturne žiwjenje,“ uvedla Claudia Knobloch z Budyšína.
Související článek: http://www.mistnikultura.cz/masarykovy-postoje-k-luzickym-srbum-objasni-jurij-wuschansky-z-budysina
