Od roku 2000 až do své nemoci vedla také neprofesionální Taneční soubor T. I. K. aktivně působící ve svém regionu. Kromě příprav krátkých tanečních vystoupení a vlastních celovečerních programů je důležitá i jeho spolupráce na různých uměleckých i sociálních projektech např. od roku 2008 s handicapovanými tanečníky na vozíku v integrované taneční skupině PATZ.
A samozřejmě nelze opominout pravidelnou a úspěšnou účast v krajských i celostátních přehlídkách scénického tance.
Choreografické myšlení Ilky Kulichové byla zásadně ovlivněno Mílou Urbanovou a Alenou Skálovou. Přesto, že žánrově je řazena ke scénickému tanci, převažující folklorní inspiraci ve svém tvorbě využívala Ilka Kulichová i pro svou pedagogickou praxi a to stylizací v kombinaci s obligátními tanečními technikami.
Mnoho jejích žaček, které vedla od prvních tanečních krůčků až k jejich taneční dospělosti, vystudovalo pedagogické zaměření a věnuje se práci s předškolními dětmi či žáky ZŠ nebo studenty SŠ. Pokračovatelky přímo v taneční pedagogické linii a v choreografickém stylu si vychovala z bývalých i současných tanečnic souboru a mezi ně patří i její dvě dcery Radka Kulichová a Markéta Pražáková, kterým bude nyní určitě chybět nejvíc…
Upřímnou soustrast!
Osobně jsem Ilku Kulichovou vždycky vnímala jako člověka, který dokáže neskutečnou vnitřní silou překonat všechny nepřízně a útrapy. Nad zákeřnou nemocí bohužel zvítězit nedokázala. I tak navždy zůstane nejen v mých vzpomínkách onou duševně silnou ženou s havraními vlasy po pás, která byla vždy ochotna nezištně poradit, pomoci nebo podpořit dobrý záměr, a kterou víc než samotný výkon a stupeň hodnotící stupeň, zajímal skutečný význam věci a její další přínos do budoucna.
Její slova zachycená v publikaci z roku 2008 to mohou vyjádřit naprosto přesně: „…Ráda bych, aby děti, které učím, dokázaly svůj pohybový potenciál tvořivě využít. Ale zároveň tak. jak se dívám kolem sebe, vidím čím dál častěji, že je hodně důležité, abych nevychovávala „ředitelky zeměkoule“, ale opravdové poctivé a upřímné lidi, kteří se sice umějí prosadit, ale mají úctu k práci druhých a hlavně pokoru k tomu, co dělají…“
Prosím, věnujte její památce, tichou pietní vzpomínku…
Text vznikl s využitím publikace 5 celostátních přehlídek dětských skupin scénického tance Kutná Hora 2004 – 2008. (ed.Bohumíra Cveklová, Jiří Lössl, Praha: NIPOS-ARTAMA, 2008) Zdroj foto: www.artefaktum-info.cz, www.tik.wgz.cz
