„Každý měsíc v den spuštění předprodeje na následující období, přesně v 11 hodin dopoledne, se v rezervačním systému strhne boj o vstupenky na Nůžky. Tou dobou už se paní pokladní u okýnka vine dlouhá řada těch, kteří přišli zkusit štěstí osobně. A je to vždycky dílo okamžiku. Řešíme co chvíli hromadné skupování lístků i nespokojené reakce těch, na které se nedostalo. Tato mánie nepolevuje a i ta nedostupnost pomáhá tvořit Fenomén Splašené nůžky. Běžně se diváci svěřují, že jdou na Nůžky popáté, posedmé a ještě je to neomrzelo,“ řekla šéfka vnějších vztahů MDZ Blanka Kovandová.
Splašené nůžky měly premiéru v prosinci 2010. Kdo byl na Splašených nůžkách jednou, chce jít podruhé i potřetí – snad proto, že představení je pokaždé trochu jiné a jako vrah může být označen kdokoli.
„Netušil jsem, že inscenace bude mít takový úspěch. A i kdybych to věděl v době, kdy jsme to zkoušeli a kdy herci nevěděli, jak si osvojit celý ten složitý mechanizmus hry, nikdy bych jim to neřekl. Představa, že to budou muset hrát dvěstěkrát, by je tenkrát vyděsila. Dnes se tím snad i oni skvěle baví,“ řekl režisér inscenace Jakub Nvota, kterého na Splašených nůžkách nejvíce baví pozorovat, jak inscenace žije a mění se. „Nemáme možnost často pozorovat takovou divadelní dlouhověkost,“ potvrdil.
Úspěch Splašených nůžek podle něj tkví v předloze, která promyšleně pracuje s variabilitou příběhu a vtahuje diváka do dění. „Ale je to i tím, že jsme Nůžky udělali opravdu poctivě, nejen jako komedii, ale také jako detektivní příběh, a to diváky baví,“ dodal.
„Mně ani nepřijde, že jsme hráli naši úspěšnou inscenaci Splašené nůžky už tolikrát. Vlastně ji mám rád čím dál víc. (Vzpomínám si, že když jsem hrál v roce 1992 v muzikálu Les Misérables 90 představení za sebou v průběhu necelých 3 měsíců, taky mi to vůbec nevadilo. Každý večer jsem prožíval, jakoby to bylo poprvé a naopak jsem si to byl schopný víc užívat, protože jsem se méně stresoval z možného výpadku textu…) Jsem moc vděčný, že se můžu v postavě Tonyho Řezníčka hezky vyřádit. A někdy se přistihnu, že mi jeho gesta zůstávají i několik hodin po skončení představení,“ přiznává s úsměvem herec Gustav Řezníček.
Salón Splašené nůžky je luxusní kadeřnictví uprostřed Zlína. Vládne v něm jeho majitel Tony Řezníček (Gustav Řezníček), extravagantní vlasový stylista s uměleckými vlohami, a poměrně svérázná mladá kadeřnice Barbara Marková (Markéta Kalužíková). Jejich klientela je pestrá. Své hlavy si tady nechávají zušlechťovat různí lidé: obchodník se starožitnostmi Eda Lorenc (Jan Leflík), pán s vizáží stavebního dělníka Pankrác Rosický (Zdeněk Julina), dáma z vyšší společnosti Eleonora Schubertová (Helena Čermáková) či suverénní mladík Matěj Veverka (Pavel Vacek). Všechno by v poklidu plynulo dál, kdyby najednou nebyla v bytě nad kadeřnictvím zavražděna majitelka domu, klavíristka Isabela Czerna. Nikdo jiný než návštěvníci salónu ale do budovy nevešel, takže vrahem musí být někdo z nich. Kdo, o tom pokaždé rozhodují hlasováním ve druhé polovině hry sami diváci.
Podle statistiky, kterou vedeme, byl nejčastěji usvědčeným vrahem podle diváků Eda Lorenc – celkem ve 102 případech.
Detektivní komedie Splašené nůžky baví diváky po celém světě už desetiletí. Na úplném začátku stála hra německého autora Paula Pörtnera Scherenschnitt, kterou napsal v roce 1963 jako detektivní psychodrama. Na konci sedmdesátých let se ale této látky chopili američtí herci a producenti Bruce Jordan a Marylin Abramsová a vytvořili z ní komedii s detektivní zápletkou plnou herecké improvizace. Od roku 1980, kdy uvedli hru Splašené nůžky v Bostonu, byla přeložena do 11 světových jazyků a vidělo ji přes 9 miliónů diváků na více než 36 místech světa.
Zajímavosti zlínské inscenace::
Po sté repríze se komplexně revitalizovala scéna (výměna pantů, výměna systému rozvodu vody, výměna plakátů, zpevnění stěn a nové nátěry).
Po 150. repríze byly nutné částečné opravy kostýmů.
Blížící se 200. repríza si už vyžádala kostýmy úplně nové. Ty původní byly příliš opotřebované.
Šestadvacetkrát odehráli herci Splašené nůžky mimo domovskou scénu. Dvakrát se přesunuly z komornějšího Studia Z na Velký sál, ale stejně jsme neuspokojili všechny zájemce o vstupenky.
Na zájezdech si je nenechalo ujít přes 6 000 diváků, do Městského divadla Zlín přilákaly téměř 25 000 diváků.
