O to cennější jsou aktivity sdružení M’am‘a loca, které se snaží o revitalizaci této vesnice na Českobrodsku. Na návsi vznikla pec, u které se místní i lidé z blízkého okolí pravidelně setkávají u pečení chleba, v kostele sv. Havla se pořádají koncerty, vzniklo komunitní centrum se zahradou a různými dílnami lidových řemesel, populární jsou restaurant days.
Spolek pro varhanní hudbu z Čelákovic navázal s M´am´alocou spolupráci v dubnu loňského rokub ěhem diskusního fóra , jehož tématem byl právě další osud a využití kostela. Spolek pořádá pravidelné exkurze k významným varhanním nástrojům v blízkém či vzdálenějším okolí, a tak v jeho programu slavné varhany z dílny J. H. Mundta (1632-1691) nemohly chybět.
Prohlídka varhan byla začleněna do pravidelného sobotního programu, který M´am´aloca pořádá jednou měsíčně na návsi. 17. června 2017 byl program velmi bohatý: pečení chleba, vaření piva, občerstvení , harmonikář….Zahrada komunitního centra pak patřila dětem a mladým rodinám.
V odpoledních hodinách měli návštěvníci možnost prohlídky kostela s výkladem paní Zuzany Miškovské. Zájem byl obrovský, účastníci zaplnili veškeré lavice a mnohým zbyla pouze místa k stání.
Proto také začal ing. Marek Čihař své vyprávění o varhanách před širokým auditoriem – konkrétní exkurze na kůru pak musela probíhat na etapy. Marek Čihař sleduje osud štolmířských varhan již od 80. let. Pamatuje tristní podmínky v kostele (haldy holubího trusu a koster), ale také nástroj v mnohem zachovalejším stavu. O tom svědčí jeho svědomitá fotodokumentace. Marek Čihař se zabýval úspěšnou rekonstrukcí jiného, rozměrnějšího nástroje z dílny J. H. Mundta – varhan v Týnském chrámu.
Štolmířské varhany byly do kostela převezeny ze sázavského kláštera společně s dalším vzácným mobiliářem r. 1756. V nedávné době se jednalo o jejich možném transferu – mj. do Emauz, k realizaci však nikdy nedošlo. Divoké devadesátky spojené s nájezdy zlodějů památek pak způsobily škody, jež za staletí existence kostela neměly obdoby.
V protikladu k této smutné skutečnosti představují aktivity společnosti M’am‘ aloca nadějné světlo na konci tunelu.
Rozjasňujícím zážitkem byl také další bod programu – koncert houslového virtuosa, sibiřského rodáka, absolventa a posléze pedagoga Novosibirské státní akademie, Alexandra Shoenerta. Od roku 1999 Alexandr žije a tvoří v Čechách. Ve Štolmíři vystoupil se svou matkou Natálií, která jej doprovázela na klávesy. Centrem repertoáru byly umělcovy improvizace na skladby významných autorů (př. Bach, Mozart, Dvořák) i na křesťanské a židovské melodie. Originální a naprosto brilantní technika, kaskády nápadů a hudebního vtipu a hluboké emoční zaujetí interpreta nenechaly nikoho chladným.
Velký zájem veřejnosti o celý program a nefalšovaný osobní vklad všech jeho protagonistů – od členů sdružení M’am‘a loca, přes průvodkyni kostelem, paní Miškovskou, organologa Marka Čihaře až po oba hudebníky – snad přispějí k rozšíření povědomosti o problematice štolmířských památek.
Už teď všem výše zmíněným patří velký dík – za poselství o tom, že důraz na mezilidské vztahy, život obce , vzájemnou pomoc a úctu ke kulturním a historickým tradicím má velký smysl a navíc přináší radost a energii k dalším podobným počinům.
