Zatímco první blok referátů konference, jejímž pořadatelem byl Královéhradecký kraj ve spolupráci se Spolkem pro podporu tradic loutkářství, se věnoval zejména tzv. rodinnému stříbru a živé kontinuitě loutkářství z pohledu zástupců profesionálních institucí – Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, Moravského zemského muzea v Brně či Divadla Drak v Hradci Králové -, druhý blok představil méně známé sbírky loutek v městských expozicích v Nové Pace, Jaroměři, Kuksu, Dobrušce či na zámcích Humprecht, Choltice a nejnověji v Kvasinách. K propagaci těchto drobných, a přesto nevšedních stop regionálního loutkářství by Královéhradecký kraj ještě v letošním roce rád přispěl publikací Cesty loutek.
O možnostech, jak využít potenciál loutkářství v cestovním ruchu, informoval přítomné zástupce CzechTourismu také Miroslav Klusák. Zdůraznil, že památky UNESCO, a to i v oblasti nemateriálního kulturního dědictví, jsou vítaným cílem zahraničních návštěvníků. I tady je ovšem nutné nabídnout zajímavý příběh nebo interaktivní zážitek spojený s tímto prvkem.
Pozitivní zkušenosti v této souvislosti mají už sedmým rokem na Hlinecku. Ilona Vojancová, vedoucí Souboru lidových staveb Vysočina, uvedla, že zápisem masek a masopustních obchůzek do seznamu světového dědictví UNESCO se zvýšil zájem veřejnosti o tuto každoroční událost. Dodala mimo jiné, že kromě významné ochrany, kterou s sebou nese prestižní značka UNESCO, členství v tomto klubu umožňuje oporu v žádostech o přímější formu grantů. Zdůraznila také, že neocenitelnou hodnotu má už samo propojení lidí, kteří se těmto aktivitám věnují.
Miloslav Klíma z Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU se zamyslel nad významem zápisu do UNESCO z obecnějšího hlediska: „Vidíme, že jednotlivé aktivity nejsou muzeálními a neměnnými statky, ale nadále žijí, rozvíjejí se, proměňují, což je velmi důležité. Nejde totiž o zakonzervovanou podobu, jde o kreativní aktivitu tvůrčí činnosti, která s jistým respektem vychází z dávných kořenů a přináší trvalou inspiraci. Aniž bychom tento fakt přeceňovali, můžeme si přiznat v tomto případě i jistou drobnou hrdost, jichž ostatně nemáme přehršel. Pokud dědictví zůstane živé, má přece smysl. Je na nás, jak jeho odkaz budeme vždy v konkrétní době reálně naplňovat.“
Závěr jednání patřil doyenu východočeských loutkářů Jiřímu Zahálkovi. „V kontrastu s výtvarnými díly, která jsou uložena v muzejních sbírkách, práce amatérů končí zatažením divadelní opony. Přesto aktivity loutkářů sehrály důležitou roli, „připomněl a dodal: „Ti předváleční, organizovaní v rámci spolků, jejichž počet ve východních Čechách za první republiky dosáhl tří set, později pomáhali utvářet síť profesionálních souborů a rovněž sklízeli úspěch na Loutkářské Chrudimi. I jejich zásluhou bylo možné po roce 1989 plynule navázat na unikátní tradici postupových a krajských přehlídek. Příležitostí k setkání a spolupráci amatérských loutkářů jsou například každoroční přehlídky v Libčanech, Libáni, Úpici či Červeném Kostelci. „