Jeden svět se tak stává festivalem, který systematicky odstraňuje bariéry, jimž čelí různé skupiny publika.
„Vycházíme ze širokého pojetí lidských práv, jak jsou uvedena ve Všeobecné deklaraci. Podle té má každý právo svobodně se účastnit kulturního života své komunity,“ uvedla Hana Kulhánková, ředitelka festivalu Jeden svět.
Otevírání a zpřístupňování festivalu nese název Jeden svět pro všechny a v prvním roce proběhne jen u vybrané části programu.
„Loni jsme na mezinárodním setkání organizátorů a organizátorek festivalů dokumentárních filmů, které se pravidelně koná během Jednoho světa v Praze, diskutovali o tom, co velkým festivalům chybí nebo co by potřebovaly zlepšit. Zjistili jsme, že je to hlavně dostupnost pro lidi s různým znevýhodněním. Tak jsme se to letos rozhodli řešit,“ říká Hana Kulhánková.
Zpřístupňování je i v souladu s letošním tématem festivalu, kterým je Umění spolupráce. „Snažíme se vyjít vstříc všem skupinám diváků a divaček a umožnit jim co nejširší dostupnost našeho festivalu. U kulturních akcí v České republice nemá tak komplexní přístup obdoby,“ dodává Kulhánková.
Neslyšící chodí na Hollywood, české filmy neznají
V České republice žije více než milion lidí se zdravotním postižením, což představuje velký divácký a návštěvnický potenciál. Velké kulturní akce jsou ale otevřené jen pro některé z nich. Řada filmových i hudebních festivalů je dnes dostupná například pro lidi s omezením hybnosti.
Žije mezi námi ale také přibližně půl milionu lidí se sluchovým postižením, z toho 15 tisíc těch, kteří se s vadou sluchu narodili, a skoro 8 tisíc zcela neslyšících, jejichž mateřštinou je znakový jazyk. Ti jsou odkázáni na tlumočení nebo speciální titulky. Ani jedno u kulturních akcí v České republice zatím není samozřejmostí.
„Většina velkých festivalů u nás bohužel nenabízí tlumočení, pro neslyšící je tak obtížné účastnit se kulturního života ve stejné míře jako běžní návštěvníci,“ říká Zuzana Hájková, překladatelka do českého znakového jazyka.
„Neslyšící nechodí do kina na české filmy jen proto, že nenabízejí titulky. Tím jsme vlastně odstrčeni od české kultury a to je velká škoda. Proto většina z nás miluje americké nebo cizí filmy,“ doplňuje.
Otevřenost není na českých kulturních událostech běžná ani pro lidi s mentálním postižením, kterých jsou v populaci asi 3 %.
Zdroj a více ianformací ZDE
