Cílem tohoto souboru je přiblížit veřejnosti vybraná přední díla na území Ostravy v průřezu časovém, a tak poukázat na význam a charakter umění v různých dobách jeho vzniku. Hodnotu umění totiž nelze poměřovat stářím – každá epocha může přinést hodnotná díla, jež reflektují svou dobu a přinášejí rovněž zprávu pro budoucnost.
Dobu nejstarší zastupuje mariánský sloup na hlavním ostravském náměstí, který je v tuto chvíli rovněž nejstarší sochou v databázi. Pro období první republiky se vybíralo z děl nejvýznamnějšího sochaře regionu v této době – Augustina Handzela – a los padl na výzdobu někdejší banky Union. Dobu válečnou v souboru reprezentuje přední malíř české scény oné doby – Jan Bauch – se svou vitráží pro palác Severní dráhy Ferdinandovy.
Ukázkovým příkladem padesátých let je v Ostravě tzv. sorela v obvodu Poruba – odtud pochází i sgrafita dětí autorů Vojtěcha Berky a Luboše Syneckého. „Zlatá šedesátá“ představovala pro české umění zá- sadní mezník – děl z této doby je proto v souboru více. V prostoru Ostravy tehdy realizovala řada tvůrců z regionu, z nichž jsou vybrána důležitá díla Otty Ciencialy (památník obětem stávky na Dole Trojice ve Slezské Ostravě), Jana Gajdy (Stéla pro vstupní prostor městského hřbitova), Václava Uruby (Směrník z předprostoru Havířovského nádraží, dnes přemístěný na Fifejdy před budovu Národního památkového ústavu) a Rudolfa Valenty (jeho plastika z pověstných Mezinárodních sympozií prostorových forem dnes stojí v sadu Milady Horákové). Ale také přední čeští umělci, jejichž věhlas došel i za hranice země (Miloslav Chlupáč je autorem Ležící na sídlišti Jindřiška, Jan Koblasa zase vytvořil strukturální stěnu někdejší kanceláře Čedok v centru města). Zvláštnost představuje opona kina Vítek v Hrabůvce od brněnského malíře Ludvíka Voneše provedená technikou art-protis, patentovanou v ČSSR roku 1964.
Tzv. normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech sice přinesla všeobecné rozmělnění uměleckých hodnot, přesto vznikala i četná pozoruhodná díla. Do umění v Ostravě tehdy zasáhli např. sochař Kurt Gebauer (na pohlednici je jeho plastika Holky na židli pro ZŠ v Hrabůvce), malíř Jaroslav Kapec (objekt pro Fakultní nemocnici v Porubě) či autor populárních dětských ilustrací Stanislav Holý (mozaika pro dětský bazén v Porubě).
Devadesátá léta znamenala utichnutí umělecké tvorby pro veřejný prostor. Rehabilitována však byla již zmíněná sympozia prostorových forem, při nichž např. Karel Nepraš vytvořil svého Jogína (v sadu Milady Horákové). Snahy o znovuprosazení umění v prostoru města v novém tisíciletí se spolek pokouší dokumentovat plastikami Maria Kotrby (v Husově sadu), Davida Moješčíka (před nádražím ve Svinově), Marka Pražáka (na Ekonomické fakultě VŠB-TUO) či Lukáše Rittsteina (před Domem umění).
Klub Fiducia vydal soubor pohlednic Ostravské sochy
2. 1. 2017
OSTRAVA: U příležitosti jednoho roku existence internetové databáze uměleckých děl v architektuře a veřejném prostoru města Ostravy s názvem Ostravské sochy se klub Fiducia rozhodl vydat památeční sadu pohlednic s fotografiemi vybraných děl v ulicích a budovách města. Set, který je kdostání vAntikvariátu a klubu Fiducia, zachycuje 12 soch, reliéf, památník, mozaiku, sgrafito, vitráž, oponu a nástěnný objekt.
