Zápis byl schválen po značném úsilí slovenské a české strany, které se ohradily ke stanovisku hodnotícího Evaluačního orgánu. Ten původně navrhl nominaci vrátit předkládajícím státům k doplnění informace o pravidelné aktualizaci národního seznamu, na kterém musí být každý prvek usilující o zápis na Reprezentativní seznam zapsán. Obě země však výbor přesvědčily o tom, že své národní seznamy aktualizují pravidelně.
Výbor letos posuzoval 37 žádostí o zapsání do Reprezentativního seznamu, šest na Seznam nemateriálního kulturního dědictví v ohrožení a sedm do registru osvědčených postupů.
11. zasedání Mezivládního výboru pro zachování nehmotného kulturního dědictví v Addis Abebě se zúčastnilo přes 650 delegátů ze 120 zemí světa včetně 55 nevládních organizací.
Co zápisu předcházelo?
Podnět k prvnímu kroku nominace na prestižní seznam UNESCO přinesli zástupci Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství spolu s představiteli Královéhradeckého a Pardubického kraje, když v únoru 2012 nominovali na „národní seznam ČR“ fenomén Východočeské loutkářství. Tento počin následně inicioval zápis loutkářství na národní úrovni na slovenský (2013) i český (2014) seznam nemateriálního kulturního dědictví. Společná nominace, kterou připravil Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS) a Slovenský ĺudový umelecký kolektív (SĹUK) ve spolupráci s loutkářskými soubory, spolky, oborovými organizacemi, dotčenými městy a kraji, byla odeslána do sídla UNESCO v Paříži na jaře roku 2015.
„Po šesti letech usilovné práce cítíme ohromnou úlevu. Pro tento sen se podařilo nadchnout mnoho skvělých lidí – loutkářů amatérů i profesionálů, odborníků zejména z řad historiků divadla, zástupců krajů, kulturních institucí aj. z obou republik.
Letošní rekordní množství nominací nás samozřejmě do poslední chvíle udržovalo v napětí. Naše emoce byly jako na houpačce. Fakt, že jsme úspěšně došli až do cíle, považuji za zázrak. Myslím, že nám z komediantského nebe držel palce „guru“ východočeských loutkářů Jan Dvořák (bývalý ředitel Divadla Drak). Ostatně i k jeho poctě jsme tuto troufalou myšlenku původně iniciovali,“ uvedla jednatelka Spolku pro podporu tradic českého loutkářství Lenka Jaklová.
Na Seznam světového dědictví UNESCO se zapisují tradice, které jsou součástí kulturního dědictví a jimž hrozí úpadek či zánik. Kandidující státy se musí zavázat, že je budou zhodnocovat a podporovat jejich přenášení z generace na generaci. Česká republika má už na tomto prestižním seznamu zapsány tyto prvky nehmotné kultury: masopustní průvody a masky z Hlinecka, sokolnictví, slovácký verbuňk a Jízdu králů.
Loutkářství na Slovensku a v Česku od této chvíle figuruje ve skvělé společnosti – hned vedle tradičního japonského loutkového divadla, sicilských marionet či indonéských stínových loutek (javajek).
