Vladimír Stibor získal loni Kischovu cenu a vydal novou sbírku
Připomeňte, prosím, o kolikátý vámi připravený sborník se jedná. Kdy a pod jakými názvy vyšly předchozí?
Jedná se již o čtvrtou básnickou antologii českých tvůrců v řadě. První almanach s názvem Ptáci z podzemí vyšel v roce 2013, druhý o rok později a jmenoval se Pastýři noci, pak následovali Rybáři odlivu a letos v červenci Řezbáři stínů. Je potěšitelnou zprávou, že počet básníků se v každém almanachu zvyšoval byť ne geometrickou řadou. Před čtyřmi lety měla publikace přes padesát autorů, pak více než šedesát, vloni se této básnické vize zúčastnilo více než osmdesát básníků, letos jich bylo rovných devadesát. Všechny „díly“ volného pokračování vyšly v kamenném a renomovaném nakladatelství Milan Hodek.
Jsou mezi básníky v Řezbářích stínů nějací nováčci?
V každém sborníku je pokaždé několik nových jmen, třebaže to nemusí být vždy autoři dospívajícího věku. Letos jich je kolem dvaceti, nechci je všechny vyjmenovávat, ale za zmínku stojí moravský mladý básník David Bátor, autorka od německých hranic Hanka Brázdová či novinářka a také poetka Kateřina Komorádová z Prahy. Snad bych mohl ještě připomenout, že z našeho příbramského regionu se v tomto nejnovějším almanachu objevuje pět autorů. Určitě by jich mohlo být více. Škoda, že se toho nedožili místní básníci, psychiatr Jan Mička a profesorka na Gymnáziu pod Svatou Horou Jaroslava Dadáková-Muzikářová, která mě dokonce před mnoha lety učila český jazyk na Základní škole v Počepicích u Sedlčan.
Kolika básněmi je zastoupen každý autor a konkrétní básně si vybíral sám básník?
Každý z básníků posílal několik svých nejlepších básní. Konečné slovo měla redakční rada, takže počet příspěvků se různí. Největší důraz se kladl na kvalitu veršů, na jejich výpověď i na celkový ráz knihy. Jsou básníci zastoupeni pouze jedinou básní, ale někteří mají ve sborníků básně i tři či čtyři.
V jakých zemích, kromě České republiky, žijí básníci, kteří do almanachu přispěli?
V Řezbářích stínů je i několik rodilých Čechů, žijících za hranicemi své vlasti. Jedná se převážně o vysokoškolsky vzdělané lidi, kteří se neustále hlásí nejrůznějšími způsoby ke své domovině. A píší-li poezii – a navíc k tomu ještě dobrou – je velkým přínosem pro tuto publikaci, že jsou v ní se svými pracemi zastoupeni autoři z USA, Švédska a také z Německa. Nechalo by se říci s úsměvem, že knížka je svým způsobem mezinárodní.
Jaký byl křest almanachu?
Letos jako i v minulých letech byla pro křest almanachu zvolena známá pražská výstavní síň Portheimka, galerie na pražském Smíchově. Slavnostní uvítání knížky do života proběhlo 1. července. Úvodní slovo pronesl spisovatel a novinář Petr Žantovský, recitace se ujal známý guru české poezie Mirek Kovářík, pořadem na harfu provázela Zbyňka Šolcová. Přišlo asi přes sedmdesát lidí.
Co vás na přípravě sborníků nejvíce baví?
To je záludná otázka. Vždycky je zajímavé a trochu i vzrušující očekávání, zda se myšlenka a vize naplnit a knižně zrealizovat básnický almanach vůbec podaří dovést až k vydání. Nevíte, bude-li vůbec zájem autorů a nemůžete dopředu nikdy říct, zda se ozve pár spisovatelů nebo několik desítek. Je pravdou, že ze dvou tří básníků by asi antologie nemohla vzniknout. A největší odměnou pro editora je to, že potká pokaždé několik literárních přátel, s nimiž by se jinak asi minul.
A naopak, je něco, co „nemusíte“?
Neuvěřitelně času zabere obyčejná administrativa, běžná korespondence, neustálé změny, ať už ze stran autorů, nebo nakladatele. Vše, jak by se dalo říci s nadsázkou, se mění za pochodu. A spočítáte-li poctivě strávené hodiny s almanachem, jsou jich stovky. Ale bez toho to nejde. Asi by se uživila nějaká šikovná a nadšená sekretářka alespoň na půl úvazku.
