Muzeum Těšínska chce touto akcí rozšířit zájem laické i odborné veřejnosti o tento unikátní jev mizející lidové kultury a současně o tanec, který patří k nejstarším dochovaným středoevropským párovým tancům. Tento projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury. Pro svou archaičnost a prostou krásu si ověnžok zaslouží být zapsán do seznamu nehmotného kulturního dědictví Moravskoslezského kraje.
Žádost k registraci bude zaslána ještě v tomto roce.
Etnografka Muzea Těšínska Lucie Kaminská doplňuje několik faktických poznámek:
Ověnžok je typický točivý tanec goralů ze slezsko-polsko-slovenského pomezí (horské části Jablunkovska). Zahrnuje archaické pohybové prvky a skládá se z těchto částí: Po předzpěvu následovalo „zachození“ – obcházení tanečníků kolem sebe volným pomalejším krokem po elipse. Poté se ve dvojici tančilo rychlé zvrtané víření, a po něm většinou následovala rychlá dohrávka „kulaný“.
Ověnžok byl nejvýznamnějším párovým tancem slezské goralské oblasti, tančil se při všech příležitostech (obřadní tanec, pracovní forma, taneční hry). Byl spojen s písněmi příslušného charakteru. V 50. letech minulého století Ivo Stolařík zapsal kolem 100 ověnžokových písní monografie Hrčava). Postupem času se od Hrčavy, Istebné, Bukovce až po Nýdek vytvořily různé taneční formy ověnžoku.
Původně se používal také název „ťelenci“. Dle lidové etymologie byl odvozen od goralských krpců z hovězí kůže, které se na tanec užívaly a musely hodně vydržet. Dalším vysvětlením může být, že tanečníci ověnžoku se musí při tanci pohybovat v prostoru, který není větší než rozložená hovězí kůže. Hudební doprovod obstarává „gajdoš“, dudák, kterého doprovází jeden nebo dva houslisté. Nejznámějšími nositeli této hudební tradice byl na našem území muzikantský rod Zogatů, který stále aktivně přispívá k záchraně této hudební formy.
Iva Lupková, PR a tiskový servis Muzea Těšínska
737 327 965
iva.lupkova@muzeumct.cz
