TENKRÁT NA SEVEROZÁPADĚ – poslední komentovaná prohlídka výstavy

 Snad žádný jiný rok v novodobé historii nepoznamenal Ústí nad Labem tak výrazně jako rok 1945. Při dubnových náletech byla zničena velká část historického centra a po skončení války bylo zahájeno vysídlení Němců, v jehož důsledku se zásadně obměnilo obyvatelstvo města. Rok 1945 je spjat s nesmírným utrpením mnoha lidí. Nacisté v posledních měsících války stupňovali svou bezohlednost a brutalitu, spojenecké letecké útoky na severozápadní Čechy znamenaly pro místní obyvatelstvo první bezprostřední konfrontaci s válečnými hrůzami, řadu lidských životů si vyžádala i nepřehledná situace v posledních dnech a hodinách války.

Pro mnoho lidí však ani se začátkem míru utrpení neskončilo. Německé obyvatelstvo bylo vystaveno nenávisti české společnosti, která dospěla k přesvědčení, že Češi a Němci v jedné zemi nadále žít nemůžou. Rok 1945 však na druhou stranu přinesl také porážku nacismu, konec hrůzného válečného konfliktu – posledního na našem území – a začátek nové etapy vývoje našeho města a regionu. 

Výstava Tenkrát na severozápadě tematizuje tyto různé aspekty divokého a zlomového roku 1945. Představuje období nacistické vlády v Ústí nad Labem a okolí, přibližuje důsledky bombardování, věnuje se událostem na samém konci války a  osvobození od nacismu, popisuje osudy německého obyvatelstva po válce a  zabývá se také příchodem nového obyvatelstva a jeho nesnadným vytvářením vztahu k tomuto městu a kraji. Na různých místech výstavy jsme se pokusili vyjádřit, jakým způsobem nás rok 1945 a jeho důsledky dodnes obklopují a ovlivňují. Velký prostor věnujeme rovněž vyprávění pamětníků. Od roku 1945 nás dělí 70 let, tedy přibližně délka lidského života. Lidí, kteří jsou s hrůzami války a jejích následků spjati vlastní pamětí, stále ubývá. Vytracení jejich zkušenosti z kolektivní paměti by mohlo mít katastrofální důsledky. Je proto nezbytné tuto zkušenost různými formami nadále předávat, jak se o to pokouší i naše výstava.
Z exponátů, které jsou na výstavě prezentovány, bychom chtěli vyzdvihnout zejména„sudetský poklad“ z Libouchce. Jedná se o  předměty, které před odsunem v roce 1945 ukryla rodina Schlattnerových pod střechou svého domu. Na skrýš upozornil v červenci letošního roku pan Rudi Schlattner, který se jako dvanáctiletý chlapec ukrývání předmětů zúčastnil. Kromě vystavených předmětů z tohoto unikátního souboru bude na výstavě představen i osud rodiny Schlattnerových.