„V Sedlčanech jsem již několikrát vystoupil především s pořady ze série Vyšší škola života, aneb co v učebnicích nenajdeš! Jedná se o různé preventivní pořady na aktuální problémy (drogy, alkohol…), ve kterých účinkuje odborník na dané téma a já mám speciální autorskou muzikoterapii. Také jsme zde již vystoupili s profesorem Martinem Hilským s pořadem Sonety Williama Shakespeara,“ zavzpomínal Daniel Dobiáš, jemuž se Sedlčansko velice líbí, neboť má rád kopcovitou krajinu s lesy, která zde je.
Pořad Sonety Williama Shakespeara hráli původně autoři ještě s herci Táňou Fischerovou a Ladislavem Frejem v divadle Lyra Pragensis. Později začal Daniel Dobiáš vystupovat pouze s Martinem Hilským a s tímto představením se představili nejen na mnoha místech České republiky, ale také v Londýně, Edinbourgu, Ženevě, Basileji, Mnichově nebo Bratislavě.
Podle jakých kritérií si Daniel Dobiáš sonety vybíral? „Podle citu a pocitu, že se dají zhudebnit, a že přinášejí neobyčejné myšlenky. Přispěla k tomu i náhoda, že mně můj syn Daniel daroval knihu překladů Martina Hilského. Bylo to po návratu z Peru, kde mě asi Inkové nabili neobyčejnou energií, protože jsem prvních deset sonetů zhudebnil snad v jednom týdnu a velmi mě to fyzicky vyčerpalo. Později jsem zjišťoval, že i další sonety jsou krásné, takže k dnešnímu dni jsem zhudebnil 83 sonetů a možná, že jsem tak i světový rekordman,“ směje se skladatel.
Podle něj je na zhudebňování nejsložitější, že sonety mají naprosto stejné schéma, stejný počet slabik a 14 řádek. „To je norma, která ale může při zhudebňování vést k tomu, že písně na tyto texty budou podobné. Naštěstí ale je hodně hudebních žánrů, a tak mám i sonety zhudebněné jako blues, rock, hip hop, swing, rap…. To posluchače někdy velmi překvapuje, ale zdá se, že se jim to líbí,“ uzavřel Daniel Dobiáš.
