Celoevropská spolupráce se v posledních letech odehrává prostřednictvím nejrůznějších sítí, které vznikají jako výsledek specifických projektů nebo mandátů a osobních kontaktů odborníků, jako je zejména organizace ACEnet, kde si vyměňují poznatky a zkušenosti zástupci veřejné správy s kompetencemi v oblasti uměleckého a kulturního vzdělávání. Ze strany EU a příslušného direktoriátu Evropské komise byly tyto otázky reflektovány v zaměření OMC pracovních skupin, realizujících Pracovní plán pro kulturu 2011 – 2014 a 2015 – 2018. Nejdelší historii má spolupráce navázaná na UNESCO a jeho agendu uměleckého vzdělávání od roku 2006, jejíž aktéři založili International Network for Research in Arts Education (www.arts-edu.net) a vyvíjejí odvozenou evropskou platformu pro monitoring a rozvoj uměleckého vzdělávání v Evropě.
Výzkum vycházel ze společně ustavené iniciativy Nové aliance pro Evropu (New Alliances for Europe – NAE). Zahrnoval jak existující struktury a organizace, tak prostřednictvím tzv. „polylogu“ na konferenci ve Wildbad Kreuth také všechny další zájemce o tuto oblast. Byl založený na rešerších, rozhovorech a kulatých stolech, a vedle vzdělávání se soustředil také na způsoby posilování porozumění evropským hodnotám a podpoře vzájemné spolupráce. Ke zlepšení dopadu uměleckého a kulturního vzdělávání v souvislosti s evropskou vzájemností podle závěrů výzkumu povede především rozšíření dostupnosti vzdělávání, vytváření příležitostí k poznání rozmanitosti Evropy a spolupráce formálního a neformálního sektoru vzdělávání.
Autorky a autoři zprávy především konstatují, že již není nutné opakovat argumenty o potřebě kulturního a uměleckého vzdělávání a jeho výhodách: jsou už dostatečně formulovány například v Úmluvě o právech dítěte OSN, Soulské agendě UNESCO z roku 2010 nebo Agendě 21 pro kulturu. Problémy totiž nejsou ve strategiích, ale v jejich uskutečnění v praxi. Jak ze zprávy vyplývá, otázka nezní: Co mají vlády a místní správy dělat, ale proč nedělají to, s čím už souhlasily.
Kultura dostupná všem
Rozsah dětských kulturních aktivit stejně jako aktivit pro děti v Evropě je nesmírný. Jejich podpora ale musí zohlednit velké rozdíly v investicích a v kvalitě kulturních služeb v různých částech Evropy, a to i uvnitř jednoho státu. Například Wales nedávno oznámil rozsáhlé investice ke zlepšení dostupnosti uměleckého vzdělávání pro děti a mládež, zatímco Anglie ve stejné době úplně upozadila oblast umění ve formálním vzdělávání. Různé regiony mají různé potřeby, které nemohou být řešeny příliš obecným přístupem.
Také rozdílné společenské a ekonomické zázemí dětí a mládeže významně ovlivňuje jejich přístup ke kulturnímu a uměleckému vzdělávání: nejchudší mají nejméně, zatímco ti s přístupem k většině aktivit chtějí ještě víc. Jak autorky a autoři zprávy konstatují: „Cítíme, že největší návratnost investic do uměleckého vzdělávání může být dosažena zlepšením přístupu těch, kteří se nyní neúčastní, místo zvyšování a zlepšování programové nabídky pro ty, kteří se víceméně pravidelně účastní.“ Proto je hlavní prioritou v této věci zapojení těch skupin mládeže, pro které je umělecké a kulturní vzdělávání nyní nedostupné.
Pochopení rozmanitosti
Abychom porozuměli významu kultury po evropská společenství a podpořili aktivní občanství, potřebujeme podle autorek a autorů zprávy sdílet společnou definici Evropy. Nikoho nepřekvapí, že je těžko k nalezení, a že existují v základě rozporuplné představy o politickém, ekonomickém, společenském a kulturním smyslu evropské sounáležitosti. Třetinu Evropského parlamentu nyní tvoří strany otevřeně nepřátelské EU. Jak konstatují autorky a autoři studie: „Těžko si lze představit jakoukoliv jinou demokratickou instituci na světě, ve které zasedá tak vysoké procento členů, kteří s ní nesouhlasí.“ Evropská myšlenka je v krizi, která má také podstatný kulturní rozměr. Na druhou stranu, krize a neshoda může být brána jako „přirozený“ stav demokratické Evropy. Proto si autorky a autoři zprávy kladou otázku: jak může kulturní a umělecké vzdělávání rozvíjet porozumění evropským hodnotám a podpořit evropský integrační proces?
Právě umělecké a kulturní vzdělávání může u dětí a mládeže rozvíjet schopnosti potřebné k pochopení evropské vzájemnosti. Mezi ně patří nenásilné řešení problémů, představování si a tvoření lepšího světa, odvaha odlišovat se, úcta k rozmanitosti, a také schopnost spolupráce s lidmi z rozdílných částí společnosti. Proto je vytváření příležitostí k porozumění složitosti a rozmanitosti Evropy další prioritou. Spojení a výměna zkušeností napříč Evropou pak mohou být posíleny investicí do mobility a stáží mládeže i kulturních a vzdělávacích pracovníků, stážemi, podporou překládání a pravidelnými setkáními a konferencemi jednotlivých lokálních aktérů.
Umění spolupráce
Nejvíce aktivit kulturních a uměleckých vzniká na místní úrovni. O jejich podpoře se proto rozhoduje hlavně lokálně. Existuje jen málo struktur, které umožňují propojit rozhodovací procesy na místní úrovni s mezinárodními strategiemi, aktuálními odbornými poznatky a příklady dobré praxe z celého světa. Proto autoři zprávy doporučují vytvářet mezinárodní sítě lokálních sdružení. Úspěch lokálních aktivit spočívá ve spolupráci a koprodukci mezi zástupci jak formální (školky, školy, univerzity) tak neformální (umělci a umělecká sdružení) sféry, soukromého i veřejného sektoru, praktiky, manažery, vědci i zástupci finančních zdrojů. Taková spolupráce napříč sektory má dlouhodobý dopad na zapojení a osobní rozvoj dětí a mládeže, které mohou být snadno osloveny právě ve školách. Spolupráce mezi různými zájmovými skupiny a investory také může být efektivní cestou ke zvýšení kvality vzdělávání. Spolupráce formálního a neformálního sektoru a profesní rozvoj pracovníků s dětmi a mládeží je další prioritou zlepšení uměleckého a kulturního vzdělávání v Evropě a posilování evropské sounáležitosti.
Celá zpráva je dostupná zde.
Na fotografii: Paul Collard, výkonný ředitel CCE, představuje projekt účastníkům konference ve Wildbad Kreuth (17. – 20. 5. 2015)
Fotografie je užita se souhlasem autorského týmu ©radiocentrum.be
