<p>DOBRUŠKA: Náměstí F.L.Věka, ulice Františka Kupky a Radima Drejsla a v neposlední řadě Šubertovo náměstí jsou části Dobrušky pojmenované po zvláště významných rodácích a osobnostech, jejichž život je neodmyslitelně spojen s městem, považovaným za vstupní bránu do Orlických hor.</p> <p>Právě poslední z vyjmenovaných – František Adolf Šubert (27. 3. 1849 Dobruška – 8. 9. 1915 Praha) – patří k nejvýznamnějším lidem, kteří se v Dobrušce narodili. Rád se do města vracel a pomáhal mu. Nechal například výtvarníky Národního divadla namalovat kulisy pro dobrušské ochotníky.</p> <p>O životě Františka Adolfa Šuberta řekl Jiří Mach z vlastivědného muzea:<br />
„Široké veřejnosti je znám jako „první“ ředitel Národního divadla. Úplně prvním ředitelem ND, jak je prezentován, ale nebyl. Tím se stal Jan Nepomuk Maýr, který však neměl čemu ředitelovat, protože s otevřením ND přichází Šubert a ujímá se funkce. V čele stál 17 let a to není krátká doba – komu ze současných ředitelů se to podaří? Byl také prvním ředitelem Divadla Na Vinohradech.<br />
Působení F. A. Šuberta se výrazně zapsalo do profilu naší první scény – jednak uvedl na prkna, která znamenají svět, opery Bedřicha Smetany, a to nejen v Praze. Veliký úspěch sklidilo Smetanovo dílo i na zájezdu ve Vídni, čímž se dostalo do povědomí evropské kulturní veřejnosti. Šubert pak zpětně uváděl na scénu ND špičku světové dramatické klasiky – Shakespeara, Molièra a zároveň také původní českou dramatickou tvorbu, jako například Naše furianty.<br />
Šubert ovšem napsal i několik divadelních her – dnes se už samozřejmě nehrají, protože byly příliš spjaty s dobou a současného diváka by asi nezaujaly. Šlo o dramata se sociálním nábojem, ať už to byl Jan Výrava o poslední vzpouře sedláků v 1845 (byl převeden i na filmové plátno) nebo Drama čtyř chudých stěn.<br />
Je třeba připomenout, že byl doslova dobrou duší českého kulturního života, a kde se dělo něco významného, tam působil, ať už to bylo v různých přípravných výborech či spolcích – stal se například zakládajícím členem Spolku českých žurnalistů.<br />
Připomeňme si jeho činnost spisovatelskou a editorskou. Je třeba poukázat na velmi rozsáhlou encyklopedii Čechy, mimořádně výpravně připravené dílo, které i dodnes stojí za prohlížení. Podíleli se na něm např. Alois Jirásek, Eliška Krásnohorská nebo Jaroslav Vrchlický a Šubert přispěl dílem Šumava. Stál u zrodu příprav a prošel celou přípravou Českoslovanské národopisné výstavy v r. 1895, která položila základ naší etnologie, a vydal o ní obsáhlou publikaci s bohatou fotodokumentací, jež dodnes může sloužit jako určitý pramen pro toho, kdo chce zkoumat český národopis. Šubert se podílel i na zrodu Českého etnografického národopisného muzea.“ </p> <p>František Adolf Šubert byl tedy spjat s divadlem pevným poutem, a v Dobrušce dnes funguje po něm pojmenovaný ochotnický soubor. Na otázku, zda se ve městě hrály jeho hry, Jiří Mach odpověděl: „Ano hrály, ale ne v moderní době. Hrál se zde Jan Výrava, a to dokonce v dobách, kdy ještě Šubert žil a dokonce se osobně zúčastnil,“ a dále doplnil „Jako ředitel ND si také pozval nejlepšího z místních ochotníků Ignáce Hoňka na zkoušku do ND (žádná DAMU nebo konzervatoř tehdy neexistovala). Honěk zkoušku udělal a byl přijat, angažmá však odmítl z rodinných důvodů.“<br />
Není tajemstvím, že to byl však právě Šubert, který nepřijal do souboru Národního divadla Emu Destinovou. „Ne všechno, co udělal, se mu povedlo. Nebyla to jen Ema Destinová, chtěl se tam dostat i vynikající herec té doby Karel Lier, který navíc pocházel z domu U růže v Dobrušce, a který později působil v řadě divadel i jako ředitel, ale do ND se nedostal. Nicméně když tento herec zemřel, nejhodnotnější nekrolog napsal právě Šubert,“ poznamenal ředitel muzea a dodal „Šubert nebyl ale zdaleka jediný, spousta ředitelů před ním i po něm se v řadě lidí takto spletla. Pokud ovšem umělec má kvality, tak se přesto prosadí.“ </p> <p> 8. září uplynulo sto let od úmrtí Františka Adolfa Šuberta. O den dříve položila na jeho hrob v Praze na Olšanech věnec delegace z Dobrušky. Zajímavostí je, že o místo posledního odpočinku dlouholetého ředitele Národního divadla nikdo nepečoval, a tak bylo nabídnuto k tzv. adopci. Výzvu správy Olšanských hřbitovů vyslyšel Bohumil Živnůstka z Prahy, velký milovník českého divadla, jehož specifickým koníčkem je právě nejstarší generace ND. Nedávno požádal Dobrušku o spolupráci a vedení radnice mu vyšlo velmi vstříc – finančně se zapojilo do údržby Šubertova hrobu. Došlo k očištění a práce budou pokračovat na renovaci náhrobní desky.<br />
Ve středu 9. září, den po stém výročí úmrtí dobrušského rodáka Františka Adolfa Šuberta, se v malém sále Společenského centra Kino 70 uskutečnil vzpomínkový pořad nazvaný Nejen ředitel Národního divadla, v němž byly připomenuty život a dílo F. A. Šuberta, jeho vztah k Dobrušce a význam pro naši dobu.</p>
