<p>ŽELEZNICE: Město na Jičínsku má svých 1230 obyvatel. Má taky čilé muzeum, které patří k nositelům kultury ve městě i proto, že pořádá hned několik výtvarných vernisáží do roka.</p> <p>A nebojí se objevovat nové, či podporovat staré regionální autory. Jedním z takových je Antonín Chmelík, který zanechal mnoho obrázků, zejména místní roubené architektury.<br />
Ve čtvrtek 9. dubna přijela z Prahy paní Chmelíková, která opatruje manželovu malířskou pozůstalost. Spolu s ředitelkou muzea Natašou Kalouskovou pak zahájily výstavu.<br />
Pan malíř se narodil v nedalekém Žďáru. Přímo z domu mohl pozorovat zříceniny Kumburku a Bradlece, jen malinko popošel a nabízela se mu spousta námětů – roubenek či jiných staveb. Když se pak přestěhoval do Prahy, ani tady nebylo o motivy nouze. Takže je jasné, jaké obrazy jsou na výstavě v Železnici. Ale pozor, také akty! A portrét ženy. Akty byly povinnou prací na škole v Praze a zobrazená žena je vlastní žena. Paní Chmelíková se vyjádřila, že teď má dvojnásobek roků, než na obraze. Hm. Dáma. Tenkrát i nyní. Na výstavu přijela pečlivě připravena, dokonce měla sepsánu i děkovačku houslistovi, vnukovi ředitelky muzea.<br />
Mistr malíř Chmelík maloval své akvarely či pérovky, nebo obrazy tužkou. Ale chtěl znát i historii domů, jména majitelů. To pak do živé kroniky krasopisně napsal. Ve vitrínách jsou i některé malířské pomůcky. Na každé krabičce pečlivě poznamenal, co obsahuje. Důkladnost, která se už nenosí. Chcete-li drb: Vyprávěla paní Chmelíková, že takové věci, jako třeba nábytek, zařízení domácnosti, to všechno zase bylo na ní. Pravil mistr: „Víš, já nemám tu představu,“ a věnoval se svým obrázkům, ke kterým potřeboval přemíru představivosti.<br />
Jeden příklad za všechny, jak pracuje v Železnici muzeum. Přes výstavy se lidé setkávají. Občané mezi sebou, i s kumštem. Výtvarným, či jiným, třeba hudebním.</p>
