foyer, Husova 30, Plzeň.
Doba konání: 6. března 2015 – 11. dubna 2015
Zdenka Marie Nováková je architektka a malířka. V její tvorbě lze však vycítit též múzické zázemí vyvěrající z jejího původního odevzdání se fenoménu hudby a tance. Jako mladá hrála na klavír a tančila (studovala tyto discipliny na Hudební škole J. B. Foerstera v Jičíně, kde se narodila a prožila svá raná léta). Tyto dvě vášně byly také spirálou, která ji vynesla k dalším uměleckým činnostem.
V jejím výtvarném vyjádření se silně objevuje i její vztah ke krajině a k přírodě. Narodila se v Jičíně a často a ráda se fyzicky i ve vzpomínkách vrací do svého milovaného rodného kraje Českého ráje. Miluje přírodní scenérii Prachovských skal, již vnímala jako neodmyslitelné kulisy svého dětského objevování. Ve svém srdci si celý život nese tajemství skalních měst prosycených prostupující zelení divoké vegetace i odlesky vodní hladiny. Při brouzdání touto krajinou nachází stále nové valéry, jež se objevují v jejích dílech v návaznosti na roční období nebo v souvislosti se stávajícím počasím. Ticho krajinných zákoutí a vnitřní klid, jí přinášejí souznění s přírodou a poskytují schopnost přenášet tuto citlivost na plátno. Tyto doteky místa a času jsou pro ni stejně jako pro skladatele notami symfonie, kterou svými barvami vytváří. Emocionální sdílení je složené z pocitů vnímání všemi smysly. Při svých toulkách vnímá krajinu vizuálně, hmatatelně jako pohlazení vánkem i iluminovanou hudebními tóny.
Ostatně, myslím, že Zdenka Marie Nováková může žít kdekoliv na světě. V náruči Prácheňských hor, v přechodných podnájmech za dob studií v Praze nebo v současné architektonicky odvážné novostavbě, v bytě v centru Prahy či na jejím okraji – ve svém atelieru v Řeporyjích. Vždy si najde svoji intelektuální a emocionální bublinu, ve které slyší, vidí, dýchá i intuitivně cítí svůj vlastní prostor, který ji obklopuje myšlenkově i reálně. Z tohoto empatického pohledu a možná lehce virtuálního prostředí, vycházejí její díla architektonických studií vytvořená přesnými tahy tuší i plátna s nanesenými barevnými plochami ovlivněnými prožitými vjemy jejího nitra.
Malířka představila svá díla na desítkách výstav v České republice i v zahraničí. Je zastoupena v Národní galerii v Praze, v Galerii Hlavního města Prahy a v dalších prestižních galeriích a sbírkách domácích i zahraničních. Patřila ke skupině Maloskalských výtvarných umělců, nyní je členkou Jednoty umělců výtvarných, Unie výtvarných umělců, je členkou Klubu přátel BUBEC. Za uměleckou činnost jí byla udělena Cena Masarykovy akademie umění a Evropská medaile Franze Kafky. Také v mezinárodních uměleckých soutěžích v kategorii malba získala několik prestižních ocenění.
Po absolvování Fakulty architektury ČVUT v roce 1963 pracovala tři roky v ateliéru Karla Pragera v Praze. V roce 1966 byla přijata na Fakultu architektury ČVUT v Praze jako asistentka svého bývalého pedagoga. prof. Františka Cubra. S ním v roce 1968 přestoupila na pražskou Akademii výtvarných umění a dlouhodobě s ním spolupracovala v pedagogické i tvůrčí práci. Současně studovala soukromě malbu u prof. Karla Součka. Na AVU působila do roku 1990. V roce 1980 zde habilitovala jako docentka teoretickou prací „Výtvarné dílo v soudobé tvorbě prostředí“. Později působila jako vedoucí katedry architektury na Soukromé škole uměleckého designu v Praze. Od roku 1997 pokračuje v pedagogické práci jako docentka na katedře architektury Stavební fakulty ČVUT v Praze.
Zastávala řadu odborných funkcí v oblasti architektury a umění. Zastupovala Českou republiku na mezinárodních sympoziích architektů v Lipsku v roce 1983, v Havaně v roce 1988 a v Praze v roce 1989.
Je členkou České komory architektů, Obce architektů, Asociace interiérových architektů. Unie výtvarných umělců, Klubu za starou Prahu.
Je autorkou řady významných realizovaných architektonických návrhů, z nichž realizace interiéru přesunutého gotického chrámu v Mostě se stálou expozicí starého umění získala dvě mezinárodní uznání a domácí cenu Ministra kultury ČSR.
Je zastoupena v Mezinárodním archivu žen – architektek ve Virginii, U.S.A., v archivu architektury Národní galerie v Praze.
V architektonických soutěžích získala mimo jiné 1. cenu ve veřejné anonymní soutěži na budovu Energetiky v Praze 10 (s ing. Šestákovou) v roce 1964, 1. cenu ve veřejné anonymní soutěži na architektonické řešení interiéru románské rotundy na hoře Říp jako památníku českého státu (sochařská spolupráce Stanislav Hanzík), v roce 1974 nebo 1. místo v kategorii veřejných interiérů bienále Interior Design lnternational Award, Londýn (1989) a Diplom mezinárodního shromáždění architektů v Praze (1989) za řešení interiéru přesunutého gotického kostela v Mostě pro galerijní a koncertní účely.
Díla Zdenky Marie Novákové jsou pro citlivého pozorovatele sledujícího jejího tvorbu natolik silná, že se k nim vrací v různých etapách svého života a vybavuje si je i ve vypjatých peripetiích svého života.
Ten, kdo zná její malby inspirované hudebními předlohami, má tato plátna už navždy spojená s jejich poslechem. Na mysli mu vytanou tóny a hudební variace, jež se linou i vybuchují v jejích obrazech. Při poslechu hudby Clauda Debussyho se zavřenýma očima mu v představě defilují právě její modrá plátna.
Tyto i jiné obrazy oslovují návštěvníky jako součást výstavy Tóny, světlo i vánek v Domě hudby v Plzni.
V Plzni dne 4. ledna 2015 Helena Fenclová
