<p>LIBERECKÝ KRAJ: Možná si někteří občané severních Čech neuvědomují, že kousek od nich nesídlí jen Němci, ale i lidé, kteří mluví podobným jazykem češtině. Za hranicemi Liberecka od Žitavských hor až k samotnému Berlínu je území, kde platí dva úřední jazyky a na tabulích při vjezdu do obcí jsou uvedeny dva názvy; němčina a lužická srbština.</p> <p>Po staletí žijí v sousedství českých zemí Slované, kteří stejně jako Češi byli několik staletí germanizováni. Lužice patřila českým králům a později Habsburkům, jejichž lénem byla až do roku 1918. Český národ našel východiska k sebeurčení a obrození v devatenáctém století i zásluhou německého filosofa Johanna Gottfrieda Herdera, ale především Josefa Jungmanna a Bernarda Bolzana. Ovšem lužičtí Srbové nedokázali obhájit svou národní identitu a vytvořit si vlastní stát. Zůstali jako národnostní menšina součástí německého státu.<br />
K udržení jazyka obyvatel Lužice a tradic byli nápomocni i čeští vzdělanci a prostí lidé. Evangelíci, kteří přicházeli v době reformace do Lužice, přinášeli českou kulturu i cestu ke vzájemnému soužití. Založení Lužického semináře 1724 v Praze, kde se vzdělávali katoličtí kněží z Lužice, sbližování evangelíků s katolíky a soužití členů Jednoty bratrské přispělo k přátelství obou národů. Čeští obrozenci navštěvují Lužici, přijíždějí sem spisovatelé, významným příspěvkem k uchování tradic Lužičanů je dílo malíře Ludvíka Kuby. Snahy o sbližování vrcholily jednáním o připojení Lužice k Československu naposled v roce 1990.<br />
V samotném Liberci bylo po druhé světové válce gymnázium, kde se vzdělávali lužičtí Srbové, v libereckém muzeu byla zaměstnaná lužickosrbská výtvarnice – grafička a malířka Hanka Krawcec, o Lužici se zajímal i jablonecký etnograf Václav Scheybal. Chrastavský František Vydra napsal knihu o Lužici, Milan Hrabal překládá literární díla z lužické srbštiny. V poslední době najdete informace o Lužici v turistických průvodcích nebo vlastivědných knihách. Např. v knize Marka Řeháčka o rozhlednách. Jeden titul směřuje dokonce do Žitavských hor, zmínka je rovněž v knize Luboše Koláčka o Lužických horách.<br />
Liberecká knihovna zařadila již v červnu jednu přednášku o Kěrluších, podzim je pak zasvěcen celé řadě přednášek. Cyklus otevřela v září přednáška Davida Krčmaříka na téma historie Lužice. Další má zahrnout lužické školství, jak v Čechách, tak i v Lužici, jejímž autorem je lužicko-srbský pedagog, Pavel Šlechta.<br />
Začátkem listopadu navštíví knihovnu Hanka Budarjowa z Budyšína, aby seznámila návštěvníky se současnou Lužicí a životem lužických Srbů. Franc Šén, ředitel budyšínské centrální knihovny, bude v prosinci mluvit na téma Srbský kulturní lexikon. O zvycích lužických Srbů promluví v únoru básník a překladatel, současný nejlepší znalec kultury lužických Slovanů, Milan Hrabal z Varnsdorfu. V příštím roce se přednášky zaměří na národní obrození v Lužici nebo na soudobou literaturu, vyslechnout bude možné i přednášku o vztazích mezi Němci a Lužicí. Celý cyklus přispěje vztahu severních Čech k Horní Lužici v oblasti historicko-kulturních vazeb.<br />
Podobný cyklus nedělních besed připravuje Turistické informační centrum v Horním Hanychově, kde návštěvníci obdrží spíše turistické informace. O Lužici se uskuteční jedna přednáška v kostele sv. Bonifáce s tématem křesťanství a evangelíci již 19. října. Oba cykly přednášek pracovníků TUL i besedy privátního infocentra vznikají za podpory knihovny.</p>
