<p>LUŽICE: Největší křesťanské svátky oplývají nesčetnými obyčeji a obřady. Málokdo zná líbání kříže, křížové cesty, svěcení paškálu a ohně nebo procesí k oslavě Kristova vzkříšení. Pomlázka nebo řehtání jsou už známější. A lidé znají také malování vajec jako symbol jara a vzniku nového života. Nejrůznějšími technikami v malování a škrabání vajíček je známa obec na jižní Moravě Ostrožská Nová Ves. Ale o tom, že podobnou činnost o Velikonocích lze najít v celé Lužici, ví však už jen málokdo.</p> <p>Doslova vajíčkový festival se odehrává v období před Velikonocemi po celé Lužici. Stromky, známé jako vajíčkovníky, jsou prvními symboly jara, ještě než se stromy osypou zelenými listy. Malá, velká, všelijak obarvená většinou však jednobarevná vajíčka zdobí vchody do domů, římsy oken, vrátka zahrádek a pochopitelně mnohé výkladní skříně. Vajíčka jsou také na jídelníčku restaurací, a to při snídaních nebo v polévkách a dalších jídlech. Vedle normálních vajec v obchodech, najdete plné regály barevných vajec jen o něco málo dražších než jsou ta obyčejná.<br />
Na velikonočních trzích lze najít vajíčka obarvená a zdobená. Zvláštní skupinu tvoří vajíčka zdobená lidovými umělci, kteří je jako malérečky na jižní Moravě zdobí stejnými technikami. Před zdobením se obyčejně vajíčko naťukne z jedné i druhé strany ve špičce a vyfoukne. Pak se připevní na tyčku a zdobí se, jindy se maluje na vejce vařená. V lužickosrbském muzeu v Budyšíně je možné vidět výsledky soutěže lidových umělců, kteří své techniky předváděli po celý týden a nejlepší komplety jsou vystaveny. Dříve se barvila vajíčka v inkoustové tužce, po uschnutí se škrabala ostrou špičkou pilníku. Podobnou techniku používají i v Lužici. Pokud umělci malují barvami, tvoří tytéž ornamenty jako jihomoravské malérečky.<br />
Vajíčka neslouží jen jako dárek v podobě uměleckého předmětu a k výzdobě slavnostních tabulí. Pro děti jsou dnes součástí nového zvyku koulení vajíček jako soutěžní disciplína. Vajíčka jsou ozančována čísly a slouží jako losy při dětských tombolách. Ne vždy korespondují ony vajíčkové hrátky či ozdoby s lužickosrbskými tradicemi.<br />
Náboženské tradice v Lužici jsou zachovávány, ale některé, např. zpívání kěrluší, písní na oslavu vzkříšení, se provozují již jen výjimečně. Ženy obcházejí vesnici a pod okny hospodářů zpívají nábožné písně. Děje se tak od půlnoci na Bílou sobotu až do nedělní ranní bohoslužby. Někde chodí mládež s klepači a nahrazuje zvonění. Křížová cesta se stala divadlem pro veřejnost, např. ve Zhořelci, stejně tak zpívání pašijí o Velkém pátku.<br />
Největším lákavým a tradičním zvykem je mužská velikonoční jízda. Slavnostně vyzdobené koně, jezdci v tradičních cylindrech a černých šatech objíždějí vesnice a pole, přičemž zpívají kěrluše, nebo se modlí růženec. Nejblíž k našim hranicím vyjíždějí z Ostritz a navštíví klášter Martienthjal, další místa jsou situována spíše do oblasti Budyšína. Zpravidla absolvují dvě jízdy; jednu dopoledne a druhou odpoledne.<br />
Na velikonoční jezdce a nádherný křesťanský obřad se přijíždějí podívat tisíce návštěvníků. Velikonoce v Lužici jsou pro své tradiční zvyky a bohaté kulturní programy velkolepým duchovním svátkem jara a oslavou vzkříšení nejen Krista, ale vlastně i celé přírody a oslavou krásy vzniku lidského života.</p>
