<p>VYSOKÁ: Již 18. ročník cyklu komorních koncertů Hudební podzim 2013 zahájí v sobotu 5. října mezzosopranistka a nositelka Světové ceny Antonína Dvořáka Virginie Walterová a varhaník a ředitel chrámové hudby v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově Vladimír Roubal.</p> <p>V Kostele Nanebevzetí P. Marie ve Třebsku vystoupí od 15.30 hodin. O vztahu ke skladateli Dvořákovi a jeho hudbě jsme si povídali s Virginií Walterovou.</p> <p>Váš koncert se koná nedaleko Památníku Antonína Dvořáka. Čím pro vás tento skladatel je?</p> <p>Je pro mě skladatelem číslo jedna a jsem jeho oddanou interpretkou. Především jeho cyklus Biblické písně op. 99 je pro mě „cyklem cyklů“. Tyto překrásně zhudebněné žalmy jsem natočila už v roce 1991 na CD a v roce 2006 na DVD. Nahrávka přinesla světu první filmové zpracování Dvořákových Biblických písní v režii Petra Skály. Veřejná premiéra tohoto zpracování se konala právě v Památníku na Vysoké, kde jsem během dvacetiletého ředitelování úžasné Mgr. Vladimíry Šplíchalové velmi často koncertovala.</p> <p>Takže k Vysoké máte blízký vztah?</p> <p>Ano, velmi vřelý. Všechny své zahraniční návštěvy osobně vozím na výlet na Vysokou, kde na ně dýchne genius loci, Rusalčino jezírko… Kdysi jsem měla to štěstí, že Na špejcharu byla při mé návštěvě se zahraniční delegací přítomna vnučka Antonína Dvořáka, paní Věra Johnová, která nás velice laskavě pozvala dál. Její vyprávění a vzpomínky na babičku Annu Čermákovou jsou pro mě dosud v živé paměti. Babička prý byla velice přísná žena. Kdo z vnoučat úderem dvanácté neseděl u stolu, nedostal oběd!</p> <p>Kdy začala vaše spolupráce s panem Roubalem?</p> <p>S panem varhaníkem Vladimírem Roubalem spolupracuji přes deset let. Nejen při svých recitálech v různých katedrálách a kostelích, ale i jako sólistka Strahovského chrámového tělesa Collegium Strahoviense v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově. Zde pan Roubal působí jako regenschori Královské kanonie Premonstrátů.</p> <p>Jak se vám s ním spolupracuje?</p> <p>Na druhou řadu Biblických písní jsem zvyklá přejít z kůru dolů k oltáři. To bych si asi s jiným varhaníkem, než je pan Roubal, nemohla dovolit. I v tak velikých kostelích, jako je například klášter ve Zlaté Koruně, jsme to nedávno riskli a odezva u posluchačů byla úžasná. I ta největší pianissima, na která si velice potrpím, byla slyšet a s varhanami jsme byli v dokonalé syntéze. Kardinál, pan Dominik Duka, ocenil, že zprostředkování biblických textů posluchačům „tváří v tvář“ s dokonalým vypointováním každé slabiky textu, má na posluchače úplně jiný dopad, než když se zpívají, mnohdy špatně srozumitelně, z kůru.</p> <p>S jakými pocity budete v Třebsku vystupovat? </p> <p> V kostele v Třebsku budu vstupovat s velikou pokorou, neboť si dobře uvědomuji, že tady hrál na varhany sám velký Mistr Antonín Dvořák. Přála bych si, aby se nám podařilo rozdat posluchačům našeho koncertu ojedinělý zážitek.</p> <p>Proč se věnujete právě chrámové hudbě?</p> <p>Této hudbě se věnuji dlouhou řadu let. „Vyučila“ jsem se u pana dirigenta Josefa Hercla na svatojakubském kůru, kde jsem byla sólistkou Cantores Pragenses. Díky panu Herclovi mám dnes v repertoiru přes 80 mší. Při svých koncertech nedělám rozdílu, jestli zpívám pro vyprodanou třítisícovou koncertní síň v Japonsku nebo pro třicet lidiček Kruhu přátel hudby v Uničově. Každý jsme dostal od Boha nějakou hřivnu a jsme povinni ji rozdávat. Snažím se o to téměř každou neděli. Kdekoli zrovna jsem, jdu zazpívat mého zamilovaného Dvořáka na mši.</p>
