<p>FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM: Když se podívám z okna své pracovny frenštátského muzea, vidím nejenom děsivě prázdné místo v řadě domů přes ulici. Vidím před očima také bezelstné tváře všech dětí z blízké základní a mateřské školy, se kterými tady pracuju při edukačních programech.</p> <p>Všechno neštěstí lidských tvorů vzniká z práce jejich mozků.<br />
Gabriel Chevallier</p> <p>Bývám v těch chvílích velmi šťastný, ale další takové setkání, které mě čeká, mě naplňuje nezvyklou a nejistou obavou. Snad každý, kdo má vlastní děti, musel v posledních dnech této země zakusit pocit potměšilé nejistoty a dříve neuvědomované zranitelnosti a dezorientace. Pohled na těsně sousedící kostel sv. Jana Křtitele mi připomíná, že tyto události znovu vzkřísily také jisté poznání. Poznání, že v určitých chvílích, jakých je dnes v našich „dokonale za/pojištěných“ životech již poskrovnu, ožívá přesvědčení, že přece jen existuje něco vyššího. Něco, co přesahuje naše běžné chápání a uvádí na pravou míru všechny rozumem nevysvětlitelné pozemské mizérie.</p> <p>Také to bylo zřejmě jedním z poslání Ekumenické bohoslužby za oběti frenštátského neštěstí, která proběhla v neděli 3. března na náměstí ve Frenštátě pod Radhoštěm. Zorganizovalo ji místní kulturní středisko spolu s Psychosociálním intervenčním týmem ČR a především Krizovým centrem Ostrava, které je také od 17. února zapojeno do pomoci lidem zasaženým výbuchem domu č.p. 39. Věžní hudba zdejší základní umělecké školy mohla být právě tím prostředníkem, který přenášel mysl shromážděných kamsi do útěšných výšin transcendentna. Oněm nebeským trubačům přispěchal na pomoc také andělský chór pěveckého sboru frenštátského gymnázia. Tato dvě amatérská hudební seskupení, která tvoří nedílnou součást mnoha místních kulturních akcí, až právě tady, za těchto pietních okolností, jakoby našla své dokonalé významové zasazení. Kněží několika církví, na něž z výše shlížela smířlivá socha sv. Jana Nepomuckého, tak přítomným mohli ukazovat cestu vzájemného porozumění, sdílení, vyslyšení a pochopení. Tedy těch veličin a hodnot, kterých je zapotřebí, aby se alespoň v budoucnu možná dalo předcházet takovýmto fatálním událostem. Aby tam, kde končí cesta rozumu, započínala cesta srdce.</p> <p>Přestože se mělo jednat o jakési symbolické uzavření nešťastné historie posledních týdnů, už teď je zřejmé, že rozhodně nebylo tečkou za vlnou solidarity, která se bezprostředně po oné únorové neděli rozpoutala. 22. března se v místním kulturním domě bude konat benefiční koncert na podporu tragédií postižených obyvatel; také konto veřejné sbírky 3880277/0100 zřízené přímo Městem Frenštát p. R. ke stejným účelům je stále možné využít k případné dobročinnosti.</p>
